Článek
Očima jsem popoháněla rozpálený olej, aby se v něm třepotající se řízky rychleji usmažily. Nemohla jsem se dočkat až zasednu ke stolu. Z nepřeberného množství variant jsem pro tentokrát zvolila dvě. Krůtí řízky pro masožravce a tofu řízky pro býložravce. Já, jakožto všežravec jsem si samozřejmě na talíř nandala obě dvě varianty. Alespoň jsem si je mohla porovnat.
Nedočkavá a natěšená jsem konečně usedla ke stolu a pustila se do hodování. Jako první jsem ochutnala tofu řízek.
„Mmmmm, mňam,“ zvolala jsem po prvním soustu.
Kdo si s masem nerozumí, pro toho je to výtečná varianta, přemítala jsem v hlavě při vychutnávání si každého sousta. Tofu řízek mě velice příjemně překvapil.
Chutnal tak skvěle, že jsem málem zapomněla, že mám na talíři ještě krůtí. Tož, pustila jsem se i do něj.
„Mmmmmmm, mňááámm!!“ křičelo moje vnitřní já.
Bílé, šťavnaté masíčko, křupavá strouhanka. Nemohla jsem se té báječné chuti nabažit. Řízky prostě miluji od jakživa. A jistě nebudu sama. Jak se říká, jsem řízková. A je úplně jedno o jaký řízek jde.
Při porovnání obou výše zmíněných variant, přeci jen o malinký chloupek vyhrál řízek krůtí. Ale opravdu jen o malý. Tofu řízek za ním zůstal v hodně těsném závěsu. Když jsem si tak vychutnávala toto unikátní jídlo, napadlo mě, že ten, kdo vymyslel řízky, byl opravdový borec. To se mu fakt povedlo.
V paměti jsem matně tápala, že jsem kdysi dávno něco o „vynálezci“ řízku slyšela, ale ne a ne si vybavit podrobnosti. A jakožto přirozený zvědavec, pustila jsem se do hledání informací, jak to kdysi s těmi řízky bylo.
Když se řekne řízek, většina lidí si ihned vybaví vídeňský řízek pocházející z Vídně. To je sice pravda, ale jak se řízek dostal do Vídně? Víte?
Ke slávě řízku významně přispěl český šlechtic Josef Václav Radecký z Radče (1766–1858), rakouský maršálek, který je považován za jednoho z nejvýznamnějších vojevůdců 19. století. Na konci své dlouhé a úspěšné vojenské kariéry byl jmenován velitelem rakouské armády v Itálii.
A právě zde si oblíbil zdejší vyhlášené jídlo cotoletta alla milanese – milánská kotleta, kterou ochutnal ve vyhlášeném hotelu Danieli. Jednalo se o kus nenaklepaného telecího masa i s kostí, obaleného ve směsi strouhanky a parmazánu a usmaženého.
V roce 1848 nastoupil na rakouský trůn pouze osmnáctiletý císař František Josef I. O rok později jmenoval právě maršálka Radeckého generálním guvernérem benátského a lombardského království. A právě při té příležitosti mu tehdy dvaaosmdesátiletý vojevůdce představil onu nejslavnější lombardskou pochoutku.
Jenže ve Vídni nebyl parmezán k sehnání, tak se císařský kuchař rozhodl přizpůsobit svým podmínkám. Plátek masa připravil bez kosti a naklepal jej. Obalil v mouce, vejci a strouhance, dnes známé jako trojobal a usmažil na přepuštěném másle. Úspěch se dostavil okamžitě.
Císaři řízek velmi zachutnal a zařadil ho mezi své nejoblíbenější pochoutky. Věhlas vídeňského řízku se rozšířil po celé střední Evropě, zatímco cotolettu dnes nezná téměř nikdo. Postupně se obliba řízku rozšířila do celého světa v různorodých variantách.
Například ve Francii vytvořili řízek pro fajnšmekry známý jako gordon bleu. Jde o rozklepané telecí maso naplněné šunkou a sýrem, nejčastěji eidamem či goudou, obalené v trojobalu a usmažené.
Koncem 19. století se dostal řízek i do Japonska, kde ho začali připravovat v tokijské restauraci Rengatei, která se specializovala na předělávky evropských pokrmů. Tento japonský řízek je obalený ve strouhance Panko a podává se s rýží, nastrouhaným zelím a worcestrovou omáčkou.
Variant řízků je opravdu mnoho. Vznikl také i mletý řízek známý jako holandský. Pojmenování holandský řízek není proto, že by pocházel z Holandska, ale podle sýrů holandského typu eidam či gouda, který si do něj přidává.
Od dob vzniku řízku vzniklo opravdu nespočet variant. Obliba smažit různé potraviny v trojobalu u lidí velice rychle stoupala a svojí oblíbenost si ponechala dodnes. Nejen, že je řízek chutným jídlem, ale jeho příprava je snadná i pro průměrné kuchařky. Stačí naklepat, ochutit, obalit, usmažit a už si můžete pochutnávat.
Tak, jako já při nedělním obědě. Řízek je prostě řízek. Ať už masový, rostlinný, zeleninový, sýrový či rybí. Na řízky prostě nedám dopustit.
A jak jeden ze členů jihokorejské hudební skupiny Stray Kids, jménem Lee Know, prohlásil:
„Všechno jídlo chutná dobře, když je smažené. Dokonce i bota.“
Přesně stejně to mám i já s řízky všemožných variant. A jak jste na tom s řízky vy?
Zdroje:
https://www.denik.cz/gastronomie/rizek-historie-veprovy-teleci-vidensky-rettigova-schnitzel-figlmuller-mlynec-mat.html
https://www.stoplusjednicka.cz/legendy-na-taliri-odkud-se-vzal-rizek-sendvic-nebo-tatarak-kdo-vymyslel-spagety
