Neuvěřitelný příběh Heleny Valerové. Přežila únos Janomamů i půl roku sama v džungli

Psal se rok 1937, když byl španělský obchodník
Carlos Valer spolu s jeho rodinou napaden jedním z kmenů janomamských indiánů, kteří žijí v pralese na pomezí Brazílie a Venezuely.

Během útoku byl Carlos Valer zasažen osmi šípy. Podařilo se mu všechny šípy vytrhat a spolu s manželkou a dvěma dětmi uprchnout. Jejich tehdy jedenáctileté dceři Heleně se však uprchnout nepodařilo. Zůstala ležet zraněná na kraji pralesa. Její otec spolu s armádou se jí po pár dnech vydal hledat. Neúspěšně. Dceru Helenu nenašel. Ta zatím neměla ani tušení, že v divočině stráví dlouhých 22 let.

Malá dívenka byla unesena indiánským kmenem Janomamů. Jedna z janomamských žen se jí ujala a přijala ji za svou dceru. Tím byla ušetřena zabití, které by jinak následovalo.

Hned v prvních týdnech života u indiánského kmene Janomamů byla Helena svědkem války mezi dvěma kmeny, která vyústila až ve zběsilou genocidu. Při ní válečníci sousedního kmene pozabíjeli všechny chlapce a nemluvňata mužského pohlaví. Rozbíjeli jim hlavy o skálu.

Mezikmenové války jsou u Janomamů velice časté. Většinou však nekončí tak brutálně jako tehdy. Důvodem válečných tažení jsou povětšinou únosy žen ze sousedních kmenů nebo také vyřizování sporů mezi muži.

Janomamové používají dodnes tradiční zbraně, především dlouhý luk a šíp, a to jak pro lovecké, tak i válečné účely. Znají i šípy otrávené jedem kurare (vyrábí se z liány) nebo jedem z žab pralesniček. Hroty šípů zhotovují dodnes z kosti, zubu, tvrdého dřeva a nejčastěji ze štípaného bambusu.

Vzájemné souboje mají svá přísná pravidla, na jejichž dodržování dohlíží náčelník. Porušení pravidel (např. nedovolený úder) může náčelník potrestat i smrtí. Souboje mohou být buďto pěstní (je povoleno bít se pouze do hrudi nebo do kyčlí) nebo s kyji (smí se bít pouze do temene). Prohrává ten, kdo první upadne nebo není schopen opětovat ránu.

Souboje se odehrávají uprostřed šapunu, což je vesnice čítající 50 - 400 osob, zpravidla ze dvou vzájemně sešvagřených rodů. Celý šapun žije pod společnou střechou, která je rozdělena tenkými stěnami na obydlí jednotlivých rodin s ohništi. Šapuny mají oválný tvar, jejich střecha bývá zhotovena z palmového listí. V každém šapunu má rozhodující slovo náčelník a rada starších. Náčelník má značnou autoritu, představuje soudní a výkonnou moc.

Brzy po svém usnesení, byla Helena Valerová zasvěcena do společenských rituálů, stopování zvířat a jejich lovu, léčení pomocí zvířecích duchů. Mohla pozorovat rituální přípravu jedů kurare a aroarí nebo halucinogenní drogy nazývané epená, kterou si indiáni bambusovými hůlkami foukají navzájem do nosu. Že se jí tyto znalosti budou v budoucnu hodit a pomohou jí přežít, neměla v té době ani tušení.

O pár let později jí totiž jedna žárlivá janomamská žena podstrčila jedovatá žábí vajíčka, kterými se otrávily děti, které měla Helena na starost. Aby jí otec dětí nezabil, musela uprchnout do pralesa. Sama mezi jaguáry a jedovatými hady strávila neuvěřitelný půl rok. Živila se kořínky a ovocem. Když ji objevili muži ze sousedního kmene, domnívali se, že jde o jejího ducha, protože nemohli uvěřit tomu, že by dokázala v džungli sama přežít tak dlouho.

Jenže Helena Valerová přežila a díky své odvaze a schopnostem získala úctu a jeden z náčelníků si ji vzal za ženu. Janomamská společnost je sice polygamní, ale Helena si dokázala mezi ostatními manželkami vydobít zvláštní pozici. A to hlavně kvůli svému sebevědomému a odvážnému vystupování.

Nebála se svému muži odmlouvat, diskutovala s ním o mýtech a pověrách jeho kmene a často mu rozmlouvala jeho válečnické choutky. Jen občas jejich spory přerostly v domácí násilí. Jednou omylem zavinila smrt manželova psa a on jí kvůli tomu přerazil ruku dřevěným kyjem.
Jinde však vypráví o schopnostech svého muže, který dokázal na dálku vycítit přítomnost cizího člověka nebo zvířete.

Helena porodila dva syny, které přivedla sama na svět při svých utěcích do džungle. Stejně tak musela utéct do džungle po smrti manžela, aby ochránila své syny před zabitím. Z toho důvodu se také Helena Valerová po 22 letech vrátila do civilizace mezi bílé, kdy se najednou objevila v salesiánské misii Tama Tama na venezuelském území.

Po návratu mezi bílé si však uvědomila, že „mezi svými“ zažívá paradoxně méně srdečnosti a vzájemné solidarity. Setkávala se sice se zájmem novinářů, ti ale chtěli na jejím příběhu jen vydělat. Její vlastní rodina ji považovala za divošku, a když chtěla dát své zachráněné děti do školy, byly odmítány kvůli neznalosti jazyka. Své vyprávění proto končí deziluzí:

„Představovala jsem si u bílých všechno jinak.“

Proto si nakonec Helena Valerová znovu zvolila život mezi Janomamy.

Celý dobrodružný příběh Heleny Valerové zaznamenal italský parazitolog a antropolog Ettore Biocca v knize Sama mezi indiány. Poprvé vyšla v roce 1965, česky ji vydalo nakladatelství Dauphin.

K životu mezi indiány se Helena vrátila i přesto, že mají své zvláštní tradice a zvyky. Jejich náboženstvím je šamanismus. Šaman každého šapunu je nedotknutelnou osobou.

Šaman se dostává pomocí halucinogenní drogy zvané epená do kontaktu s duchy žijícími v okolním pralese, kterým Janomamové říkají hekurá. Tento duch na sebe může vzít podobu téměř jakéhokoliv živého tvora.

Svérázné jsou i pohřební rituály Janomamů. Tento amazonský kmen nejprve tělo mrtvého obřadně spálí na kruhovém prostranství uprostřed šapunu. Spálené kosti sesbírají, roztlučou na prášek a vypijí v banánové kaši při slavnosti reaho. Při této slavnosti se sejdou příbuzní a přátelé z několika šapunů a tři dny, někdy i déle, společně hodují, zpívají a tančí.

Tento rituální endokanibalismus praktikují proto, aby duše nebožtíka našla klid. Věří, že dokud nesní všechny jeho kosti, duše zemřelého se bezcílně potuluje pralesem.

O životě janomamských kmenů je mnoho známo nejen kvůli četným kontaktům s bělochy ve 20. století, ale hlavně díky svědectví unesené Heleny Valerové, která s nimi prožila většinu života.



Zdroje:
https://enigmaplus.cz/janomamove-amazonsky-kmen-s-tradicnimi-ritualy/

https://cs.m.wikipedia.org/w/index.php?title=Janomamov%C3%A9&wprov=rarw1
  
https://www.respekt.cz/tydenik/2013/34/navrat-k-indianum