Článek
Brazilský kmen Waujá nebo také Waurá žije poblíž oblasti horního toku řeky Xingu v domorodém parku Xingu ve státě Mato Grosso, jež do těchto míst přišli přibližně v 9. až 10. století.
Kmen Waujá má kolem 480 příslušníků. Jejich největší vesnicí je Piyulaga. Domy jsou postaveny kolem centrálního náměstí, na kterém se konají politické schůzky, tradiční rituály a rozmanité festivaly. Domy jsou postaveny z tropické trávy imperata brasiliensis a žijí v nich širší rodiny z pokrevních příbuzných, nejčastěji však jeden až dva páry s jejich dětmi.
Vedení příslušníků kmene Waujá se skládá ze dvou náčelníků. Jeden je náčelník vesnice a druhý je náčelník domácnosti. Mužský vůdce je známý jako amunaw, zatímco ženská vůdkyně je amuluneju. Náčelníkem vesnice se může stát jen potomek předchozího náčelníka.
Pracovní činnosti mají příslušníci kmene rozdělené. Muži pletou košíky a sbírají hlínu na výrobu keramiky. Ženy pak mají na starosti mletí mušlí pro smíchání s hlínou. Následně tvarují hliněné výrobky, na které malují ornamenty pomocí pigmentu získaného z rostlin a ovoce. Svojí jedinečnou keramiku Waujá prodávají ve městech anebo jim slouží jako vyjednávací argument s jinými vesnicemi.
Jak už to u domorodých kmenů bývá i Waujá mají své netradiční rituály a hlavně festivaly. Jedním z nich je chlapecký iniciační rituál dospělosti zvaný pohoka. Tento rituál se koná většinou v srpnu a chlapci je při něm propíchnuto ucho. V období konání pohoky nesmí chlapec jíst ryby a jeho rodiče a kmotři nesmí mít pohlavní styk. Den před obřadem se hraje na flétny a vesničané zpívají až do úsvitu.
U dospívající dívky, která se má stát amulujenu se v období začínající menstruace provádí rituál kajatapá. Jsou sezváni obyvatelé okolních vesnic a celý den se zpívá. V průběhu rituálu odchází hosté rybařit. Po návratu do vesnice se dají do tance a dále pak probíhají rvačky mezi muži a ženami. Rituál kajatapá končí, až když starší ženy z vesnice navléknou zasvěcené dívce šňůru uluri.
Velkou tradicí společnosti Waujá jsou festivaly. Koncem září až začátkem listopadu, kdy ze stromů začnou padat ořechy souari se koná festival Akãi. Muži sbírají dřevo na výrobu nástroje matspu, který poté uchovávají v kueakuho, kam je ženám vstup zakázán. Dokud muži hrají na matapu, ženy zůstávají ve svých domovech za zavřenými dveřmi, aby nástroj neviděly. Jakmile zvuk ustane, ženy opouštějí své domovy a přináší na centrální náměstí jídlo. Po jídle se zpívá a řeší různé spory. Festival trvá pět dní.
Pro období sucha je určen rituál Lamurikuma, na který jsou opět přizváni lidé z okolních vesnic. Ženy při něm nosí čelenky, pásky na rukou a tělo si pomalovávají barvami za doprovodu zpěvu. Při tomto obřadu je tradicí, že vyjadřují svojí nespokojenost a během oslav se ženy mohou účastnit rvaček.
Nejzajímavější je však festival Yamurikama, což je ženský duch, který představuje předky kmene Waujá a po kterém je festival pojmenován. Šamani vyzvou ženy, aby prováděly rituály zpěvu a písní nejen pro ženského ducha Yamurikama, ale také pro zesnulé nebo nevyléčitelně nemocné.
Festival patří k jedné z mála výjimek, kdy daný rituál vedou ženy. Před rituálními tanci malují ženy svým dcerám po celém těle ornamenty. Snaží se, aby jejich dcery byly co nejkrásnější. Říká se, že dívky kmene Waujá jsou velice krásné. Možná k tomu přispívají černé malby po celém těle nebo také jejich dlouhé černé havraní vlasy s ofinou.
Hlavní zajímavostí rituálu Yamurikama je, že po dobu jednoho týdne přebírají ženy mužské role kmene. Při této genderové výměně rolí nosí ženy tradiční mužský oděv, který se skládá z pokrývky hlavy z peří různých druhů ptáků a ozdob na náramcích, které při tanci chrastí. Dále z kůže jaguára a jeho drápů, které slouží jako šperky.
Výměna nespočívá pouze v oděvu, ale od žen je také očekáváno, že se zúčastní různých fyzických aktivit jako je přetahování lanem, závody, plavání, lukostřelba a nošení těžkých předmětů, jako jsou klády. Během Yamurikamy provádějí šamani rituály uzdravení, kdy lákají duchy tancem, zpěvem, hudbou a to hlavně hrou na flétny.
Nejslavnější aktivitou žen na festivalu Yamurikama jsou však zápasnické souboje huka-huka. Tyto zápasy dodnes ženy praktikují nejen při festivalu Yamurikama, ale mohou sloužit také jako pohřební rituály pro obřady Kuarup, které oslavují život, smrt a znovuzrození.
Zápas Huka-huka
Během zápasu se dvě ženy postaví proti sobě a otáčejí se ve směru hodinových ručiček, přičemž vydávají zvuky jako jaguár. Poté pokleknou na zem, potřesou si rukama a začnou zápasit. Účelem je zvednout soupeřku ze země nebo ji srazit k zemi. Vzájemný souboj netrvá déle než minutu.
Festivaly kmene Waujá jsou plné barev, tance a nádherné hudby linoucí se z jejich fléten. Jejich úžasnou atmosféru, tradice i rituály si tento kmen dokázal udržet i přes vliv moderní doby, který pronikl i do jejich končin.
Zdroje:
En.wikipedia.org/Wauja
En.wikipedia.org/Yamurikuma
En.wikipedia.org/huks-huka
Adamlelek.com
