Článek
Co je vlastně tak zajímavého na střílení petard? Velký, organizovaný ohňostroj je pochopitelný. Je krásný na pohled a bezpečný, protože je řízený odborníky. Ale proč si musí na Silvestra každý koupit tu bedýnku, kterou si v podroušeném stavu postaví kam chce, auto neauto, dům nedům a sotva se udržíc na nohou ji s třesoucí se rukou zapálí a čeká až padne rána. Čím větší rána, tím větší radost. Při dobré vůli zahlédnou i na vtěřinu svítící barevná světýlka na nebi, u kterých stihnou jen zvolat:
„Wau“ a je po světýlkách.
Zbyde jen smrad a zalehlé uši z hlasitých ran, které hlučí jedna za druhou a připomínají válečnou střelbu.
Slabší povahy se roztřesou, malé děti rozpláčou a zvířata strachy utečou nebo se alespoň s hrůzou v očích schovají a čistý vzduch bude zase o něco špinavější za což příroda lidem poděkuje, třeba povodní nebo vichřicí.
Vždyť nový rok přijde i bez petard a radovat se z něj také bez nich lze. Nebo to lidé neumí? Je to jen chvilková radost, která nadělá víc nepořádku než užitku. Dříve lidé žádné petardy neměli a nový rok dokázali důstojně a s radostí přivítat.
Třeba bude ten letošní rok lepší, když přibylo míst, kde je střílení petard zakázáno. A to je jen dobře. Zakázat je úplně by vůbec nebylo na škodu. Bylo by to přínosné jak pro lidi, tak pro zvířata i přírodu. Jenže je mnoho těch, kteří s tímto nesouhlasí a nedomýšlí důsledky svého počínání, kterým mnohdy ohrožují nejen sebe, ale i druhé, kterým dělobuchy mohou přinášet stres a úzkosti. A obzvláště v dnešní době, kdy je válka za humny.
Lidé se přestali umět radovat bez alkoholu a bez petard a to je velká škoda, která nutí k zamyšlení. Jasně. Doba je těžká a každý se potřebuje nějak pobavit a odreagovat, ale to, co někteří předvádí, je opravdu za hranou.
Třeba, když se jedinec neudrží na nohou, kejklá se ze strany na stranu, že mu ani ulice nestačí a na milióntý pokus se snaží zapálit petardu, kterou špatně postaví i umístí a když se mu náhodou podaří jí zažehnout, tak se roztancuje po asfaltě místo po nebi a dotyčný jedinec tancuje spolu s ní. A druhý den ve zprávách nebude nic jiného, než utržené prsty od petardy, popáleniny a podobné úrazy z bujarých oslav. Opravdu skvělé přivítání nového roku. Bez toho by se to zřejmě neobešlo.
Nejhorší na tom je to, že trpí hlavně ti, kteří v tom nemají žádné zalíbení. V poklidu tráví poslední den v roce doma, než onen klid naruší jedna rána za druhou.
Z pokojíčku se ozve ustrašený dětský hlásek:
„Mami, kdy už ty rány skončí, já se bojím“ a slzičky zaplní vystrašené oči dítěte, které se doteď smálo, radovalo a náhle je plné strachu.
Mnozí si myslí, že je to jen chvilka a pak už je klid a je vše zase v pohodě. Ale není. Vystrašenému dítěti pak dlouho trvá než bude moci v poklidu usnout a ten strach v něm zůstane schován. A nemusí jít jen o malé dítě, ale i o větší, dospělého či seniora. A zvířata jsou na tom podobně. To už o radostném a poklidném přivítání nového roku nemůže být řeč. Petardy jsou než chaos, stres a zbytečnost, ve které se lidé nesmyslně předhánějí, kdo bude mít ten nejhezčí ohňostroj. A toho nepořádku potom. Je to opravdu tak nutné? Srdce z toho bolí, kam ten svět spěje.
Možná ještě ve městech je odpalování rachejtlí trochu hlídané, ale na vesnicích si každý dělá co chce a jak chce, tak, jako se vším. Tam jistě střílení petard nikdo hlídat nebude. Snad lidé vezmou rozum do hrsti a letošní oslavy nebudou tak hrůzostrašné jako ty předchozí a proběhnou v poklidu.
Ať si každý slaví a vítá nový rok jak uzná za vhodné, ale ať tím neobtěžuje a neohrožuje druhé. A to se o petardách říci nedá. Ty jsou díky své hlučnosti, prašnosti a nebezpečnosti na obtíž vždy. Možná někdo namítne, že je to jen jednou za rok. Ano, to je. Ale i přesto, že je tento „zvyk“ jednou za rok dokáže napáchat mnoho škody na duši i na těle. Zbytečně.
Radujte se a veselte se i bez petard a ať je celý následující rok plný pokoje.
