Článek
Rendillové patří mezi kušitsky mluvící národy. Kvůli častým konfliktům s kmenem Oromo o pastviny a vodu pro svá zvířata byli kdysi nuceni migrovat na jih do Keni. Dnes žijí převážně v oblasti Marsabit na severu Keni, v polopouštním a pouštním pásmu mezi komunitami Samburu, Turkana a Somali.
Nejlepší vztahy mají s kmenem Samburu jejichž silné pouto bylo vytvořeno hlavně na konci devatenáctého století, kdy dobytčí mor zdecimoval hospodářskou zvěř Samburů. Rendillové jim pomohli při obnově stád. Ta samá podpora přišla od Samburů v době, kdy stáda Rendillů umírala na epidemii kravských neštovic. Jejich vztah byl natolik blízký, že od nich přejali mnoho kulturních zvyků a také docházelo a stále dochází ke smíšeným sňatkům.
Rendillové jsou pastevci chovající velbloudy, ovce, kozy a dobytek. Komunity žijící na severu se zaměřují na chov velbloudů, protože suché klima není vhodné pro chov skotu. Velbloud je stále nejdůležitějším zvířetem, dává mléko a využívají ho také jako pracovní sílu k převážení věcí. Zřídka je zabijí pro maso. Ty nejsilnější poskytují i výživnou krev, která se odebírá z krční žíly. Z každého zvířete vždy jen určité množství a ne častěji než jednou za půl roku. Krev se smíchá s mlékem a vznikne tak výživný nápoj „banjo“.
Rendillové si zakládají rozsáhlá sídla. Celé klany často žijí pohromadě v jedné velké vesnici z nichž některé čítají až stovky chatrčí. Domy zvané „manyattas“ vyrábí z proutěné konstrukce, na kterou připevní rohože s použitím lan vyrobených z vláken agáve sisalové. Dveře tvoří proutěný základ a hovězí kůže. Chýše jsou navrženy tak, aby se daly rozložit a připevnit na záda velblouda a převézt.
Vesnice mají kruhový půdorys a uprostřed je ohrada z trnitých větví pro dobytek. Nesmí chybět důležité místo zvané „naabo“, kde se konají náboženské rituály a starší muži se zde pravidelně scházejí, modlí a diskutují o důležitých tématech.
Tradičním náboženstvím Rendillů je uctívání všemocného boha Waaq, který je stvořitelem a vykonavatelem všeho. V současné době se v regionu šíří také křesťanství a islám a tak se mladí již orientují tímto směrem. Podobně je to i se vzděláním, kdy děti již mohou chodit do školy. I když velmi pomalu i tady se společnost postupem času a vlivu doby mění. Své tradice však nadále dodržují.
Původní vzhled Rendillů je popisován jako vysoký a štíhlý s červenohnědou barvou pleti, s měkkými a rovnými vlasy a úzkými rysy v obličeji. Velkou zvláštností některých jedinců jsou „divoké“ modré oči, což je velmi zajímavý jev, který se vyskytuje právě u Rendillů.
Charakteristickým znakem Rendillských žen je výrazné zdobení v podobě korálkových náhrdelníků. Velké množství korálků navlékají na šňůrky z palmových vláken nebo na žirafí žíni. Když se mamince narodí dcera, tak část svých náhrdelníků jí daruje pro štěstí. V průběhu života ženám náhrdelníky přibývají při důležitých událostech, rituálech a iniciacích.
Ve vrstvě náhrdelníků je jeden speciální, červenobílý, který je odlišuje od ostatních kmenů. Pokud ho žena ztratí, znamená to rodinné neštěstí a musí obětovat krávu. V poslední době nosí ženy ozdoby i na kotnících.
Ani muži však ve zdobení nezahálejí. Nosí náhrdelníky, náušnice, náramky a čelenku s pštrosím perem. Kolem těla nosí barevnou látku. Vždy jsou vybaveni hůlkou, která slouží jako dobrá opora při celodenním odpočinku. Při slavnostech si tělo potírají hlinkou a tukem, vlasy si splétají do copánků.
Rendillové stále dodržují mnoho svých zvyků a tradic mezi něž patří i obřízka. Mužská obřízka je symbolem mužnosti a hrdosti. Je pro ně jedním z nejdůležitějších rituálů, protože je zasvěcuje do válečnictví. Koná se vždy hromadně každých sedm až čtrnáct let. Proces je vždy spojen s různými rituály a velkými oslavami celé vesnice.
Ženská obřízka ačkoliv je zakázána, tak je i nadále u některých klanů praktikována. V dobách minulých byla pro dívky nutností, jinak se nestaly dospělou a nemohly se vdát. Konala se v den její svatby brzy ráno na odlehlém a tajném místě.
Mezi nejdůležitější etapy v životě Rendillů patří již tradičně narození, přidělení jména, obřízka, manželství a smrt. Všechny tyto důležité události jsou spojeny s pečlivě připravenými rituály, které vykonávají převážně muži a mnohých se nemohou ženy ani účastnit.
Svatba se koná ve vesnici nevěsty a trvá pět dní. První den brzy ráno je (či spíše byla) nevěsta obřezána. Za zpěvu oslavných písní přivede ženich se svým svědkem a nejbližšími kamarády k chýši budoucí tchýně ovci a tlustého berana. Beran je staršími muži poražen a odříznutý tuk z těla berana je darem pro tchýni. Ostatní muži od ženicha popíjejí čaj a ženy zatím staví novou chýši pro nevěstu.
Večer, když je chýše postavena, přesunou se do ní ženich s nevěstou a stařešinové založí první oheň. Svědek ostříhá ženichovi i nevěstě nehty na nohou. Ostříhané nehty pak zabalí do látky. V určité fázi obřadu jsou nehty rozhozeny po podlaze. Pokud jsou nehty nevěsty a ženicha nerozeznatelné, symbolizuje to jednotu nového páru.
Každou noc ženich se svým svědkem opustí chýši a vrací se druhý den. Po pěti dnech svatby ženich v obydlí zůstane a začne společný rodinný život. Po vzoru sousedních kmenů si muži postupně začali brát více manželek. Bohatý muž mohl mít až pět manželek. Manželé musí být z různých klanů a sňatek domlouvají rodiče novomanželů. Někdy i ve velmi mladém věku nevěsty kolem deseti až čtrnácti let.
Každé narození dítěte je spojeno s obřadem. Když se narodí dívka, je obětována koza. Pokud chlapec, tak obětují berana. Po narození dítěte pije matka velbloudí krev, aby rychle nabrala sílu. Děti se do rodinného života zapojují velmi brzy. Pečují o mláďata, nosí vodu a dříví. Později se starají o mladší sourozence. Když je dítěti asi deset let, vyrazí se mu přední zuby a dostane ovci nebo kozu.
Kultura Rendillů je v mnohém zajímavá a důležitá pro historický vývoj regionu. Jsou označováni jako „Držitelé Boží hole.“ I když Rendillové žijí na pomezí minulosti a moderního světa, jejich kultura zůstává živá a jedinečná. Příběhy, písně, obřady a vztah k velbloudům ukazují, jak hluboké může být spojení člověka s krajinou, v níž žije. I přesto, že je nehostinná, neúrodná a drsná.
Zdroje:
Planetalidi.cz
Wikipedia.org
Dentonisd.org
Biljanajurukovski.com
Ibiene.com
