Článek
Inis Beag je pseudonym pro Inis Oírr (anglicky Inisheer) nejmenší z Aranských ostrovů v hrabství Galway v Irsku, jež byl takto pojmenován antropologem John C. Messengerem, který tam prováděl výzkum v letech 1958 až 1966. Zkoumal životy obyvatel této odlehlé komunity, která čítá kolem 350 obyvatel. Fascinující a pro ně charakteristický je jejich přístup k sexualitě, který je naprosto odlišný a podléhá nejpřísnější kontrole.
Podle studie John C. Messengera vyplývá, že sexualita obyvatel tohoto ostrova byla charakterizována hlubokým studem a zatěžující povinností branou jako nutné zlo potřebné k reprodukci a ne pro potěšení. Otevřená diskuse o sexu byla absolutním tabu a sexuální výchova zcela chyběla, což vyvolávalo nevědomost, úzkosti a strach nejen mezi mládeží, ale i mezi dospělými.
Sexuální aktivity před manželstvím a jakékoliv projevy fyzické náklonnosti v podobě líbání či mazlení vůbec nepřipadaly v úvahu. Partnera pro manželství vybírali rodiče, zpravidla tak, aby byli přínosem k práci a obživě rodiny. Po uzavření manželství byly sexuální praktiky nadále velice omezené. Intimní styk byl prováděn hlavně za účelem rozmnožování a nikoli pro potěchu. Odehrával se ve tmě, většinou bez předehry, pouze v misionářské poloze a velmi často v oblečení, kdy byly obnaženy jen intimní partie potřebné pro pohlavní styk.
Z nahoty byli tito obyvatelé velice rozpačití, měli k ní averzi, protože byla spojována se samotnou sexualitou. Proto i koupání probíhalo v oblečení. Myli si jen ty části, které koukaly zpoza oblečení jako jsou ruce, nohy či hlava. Mnoho žen skrývalo svá těla před manželem i po dlouhých letech manželství.
Co se týče dětí, výchova kladla důraz hlavně na předávání katolických hodnot, na velmi přísnou disciplínu spoléhající na rodičovskou autoritu. Děti byly brzy genderově odděleny a podle pohlaví pomáhali dospělým s různými pracemi. Chlapci pomáhali v zemědělství a při rybaření, dívky v domácnosti. Toto rozdělení již od dětství podporovalo oddělený život v rámci pohlaví.
Neexistovala žádná sexuální výchova. Rodiče záměrně dětem zatajovali informace jak o sexualitě, tak i o reprodukci nebo menstrauci. Při prvním krvácení si dívky myslely, že umírají. Rodiče se spoléhali na dětskou nevědomost a jakoukoliv zvědavost považovali za hříšné pokušení. Při rozhovoru o dospělých záležitostech jako třeba těhotenství, posílali rodiče své děti ven z místnosti.
Od dětství jim byl vštěpován hluboký odpor k fyzickému odhalování a k nahotě. Hned po narození byly děti zahalovány a učily se převlékat v soukromí třeba pod peřinou či v zatemněných koutech nebo při odvracení zraku. To vše v nich prohlubovalo pocit studu z nahého těla a strachu z morálního nebezpečí. Náhodný fyzický kontakt i mezi členy rodiny stejného pohlaví byl minimalizován. Projev lásky mezi rodiči a dětmi nezahrnoval žádný fyzický kontakt, protože byl vnímán jako příliš sexuální, probíhal pouze prostřednictvím verbálních projevů. Jakákoliv fyzická náklonnost před svatbou jako líbání či mazlení byla přísně zakázána a považována za smilstvo.
Stud z nahoty a strach z toho, že budou spatřeni nazí ovlivňoval i koupací návyky, které se omezovaly především na ty části těla, které koukaly z oblečení. Obličej, krk, ruce a nohy si omývali v umyvadle. K ponoření celého těla do vody probíhalo jen velmi vzácně, protože svléci se a odhalit své tělo byl velký problém. Při výjimečném mytí celého těla si ponechávali spodní prádlo.
Těmito zahalovacími normami se řídil i manželský pohlavní styk, který probíhal zásadně ve tmě a v oblečení jen s poodhalenými dolními intimními partiemi. Používali pouze mužskou nadřazenou polohu a když muž dosáhl vyvrcholení, okamžitě usnul.
V Inis Beag byl pohlavní styk chápán jako nutná povinnost než zdroj potěšení. Muži se domnívali, že jim vysává vitalitu a od žen se očekávalo, že ho budou pasivně snášet. Ženský ogasmus byl vnímán jako deviantní. Averze vůči nahotě, předmanželskému kontaktu i manželské náklonnosti údajně přispívali k neurózám a nízké manželské spokojenosti. K rozvodům však docházelo minimálně. Rozvodovost byla pod 1% ročně. Z důvodu přísné katolické výchovy byli totiž od rozvodů odrazováni.
Striktním pravidlům se nevyhnula ani zvířata. V některých domácnostech byli psi bičováni za olizování svých genitálií a brzy se naučili tomuto chování oddávat venku, když nebyli pozorováni.
Od konce 60. let 20. století prošel ostrov významnou ekonomickou modernizací, kdy přešel od samozásobitelského zemědělství a rybolovu k cestovnímu ruchu díky vylepšenému trajektovému a leteckému spojení. Tím došlo k narušení striktních norem a tabu týkajících se fyzické náklonnosti a nahoty. Díky zavedené tekevizi a internetu se mladší generace seznámily s liberalizovanými irskými postoji k sexualitě a genderovým rolím. Mezi starší generací však nadále přetrvává zažitý konzervatismus.
Zdroje:
En.wikipedia.org
Grokipedia.com
Sexselvesandsociety.wordpress.com
