Článek
Každý nemůže skvěle ovládat vše. Ani ženy ne. Jenže od nich se tak nějak podvědomě a hlavně automaticky očekává, že budou nejen chodit do práce, ale i vařit, a to chutně. Budou umět péct, zavařovat. Budou mít neustále bezvadně uklizenou domácnost, umytá okna, včas vypráno a vyžehleno. Budou umět ruční práce, šít, plést, háčkovat, aby mohly ledacos vytvořit či spravit. Obstarají zahrádku, popřípadě zvířátka, postarají se o děti i manžela, vše perfektně a s úsměvem a hlavně neustále.
Takto si někdo může představovat dobrou hospodyňku. Jenže každá žena je úplně jiná. Jedna vaří skvěle, ale s úklidem a zahradou má problém. Druhá se vařit nenaučí, i kdyby se rozkrájela, ale vyžívá se v úklidu a na zahrádce nebo je výtečná v práci. Tak to prostě je. I když mnohdy se vše tváří úplně jinak. Pak je důležité hned nepodlehnout prvotnímu dojmu.
Krásně o tom vypráví Jana Ilčíková ve své knize Nes světlo, Jano!, kde kromě jiného naráží i na toto téma. Autorka, jak sama přiznává, spadá do oné kategorie nepraktických žen. Na ruční práce je levá jako šavle a v kuchyni je jako ryba na souši. Jenže když je hlad a nic jiného není, tak se přežvýká ledacos.
Jednou četla článek o korespondenci Boženy Němcové, kde se Němcová svěřuje své důvěrné přítelkyni, jak strašně ji nebaví běžné práce kolem domácnosti a zahrady a že se raději věnuje jiným činnostem. Po přečtení onoho článku autorčino srdce radostí zaplesalo - i velká spisovatelka Božena Němcová se nestydí přiznat, že dokonale neovládá domácí práce!
S radostí a nadšením běžela tuto informaci sdělit svému manželovi. Nejen, že nechápal, co mu tím chce sdělit, ale ani neporozuměl jejímu nadšení a sdělení, že nemusí být dokonalá hospodyňka, absolutně ignoroval. Nakonec autorka Jana zjistila, že měla své radostné zjištění více krotit a svému muži raději nic neříkat. Ten totiž využil hned první příležitosti, aby si rýpnul. Když vytahoval z prádelního koše nevyžehlenou košili, neopomněl utrousit:
„Á, Bozeně Němcové se nechtělo žehlit…“
K myšlenkám na Boženu Němcovou se často obracela i v práci. Kde každé pondělí vedla ženská část kolektivu chlubivé hovory o tom, co všechno přes víkend zvládly. Jak výtečný koláč upekly, kolik zavařily meruněk, nadělaly marmelád, umyly okna, vypraly a vyžehlily tunu prádla, krásně upravily zahrádku a ještě zvládly romantický večer při svíčkách.
Paní Jana však nikdy neměla k tématu co říct. Tak s hlavou skloněnou, očima hledajíc cokoliv zajímavého na podlaze a s lehce červenými tvářemi mlčela. V duchu si stále opakovala jméno naší významné spisovatelky, která jí dodávala oporu a ujištění, že snad není jediná nedobrá hospodyňka na celém světě.
Postupem času si však všimla, že se jedna kolegyně oněch hovorů také nezúčastňuje a pojala silné podezření, že v tom něco bude. Jednoho dne na ni po práci počkala. Nesměle a opatrně zavedla řeč na téma, jak nic nestíhá. Rybička se chytla na udičku. Ona kolegyně rázem rozkvetla a ožila. Začala se ihned svěřovat, jak má velké výčitky, když všude slyší, co by měla zvládat. Společně se pak všem těm super matkám, super manželkám a dokonalým ženám s úlevou zasmály.
Když se po víkendu opět sešly ty super výkonné praktické ženy, na které nikdo nemá, a počaly se vychvalovat, odešly obě kolegyně do vedlejší kanceláře a tam založily Klub nepraktických žen.
Vyprávěly si, co za víkend nestihly, co připálily, co zkazily. Začaly péčí o pokojové rostliny. Tedy spíše nedařící se péčí. Jejich vyprávění v nich vyvolávalo mohutné salvy smíchu. A to až natolik, že vzbudily u praktických žen silnou zvědavost. Když se jich přišly zeptat, cože to tam mají za tajnosti, musely s pravdou ven. Upřímně jim sdělily, že už nemohou poslouchat ty jejich řeči, jak jsou dokonalé a jak vše zvládají levou zadní.
A ejhle! Víte, co se stalo? Najednou se ty super dokonalé ženy, matky a manželky, co vše dokonale zvládají, začaly přiznávat, že se jim také někdy něco nepovede, že se jim stejně půlka kompotu zavařila špatně a že na jejich překrásné zahrádce mají krtka.
A tak se začal postupně klub praktických žen zmenšovat a naopak se zvětšoval klub žen nepraktických. Kdo v něm však chtěl setrvat, musel každý týden sdělit nějaký trapas, který by dokazoval, jak jsou nepraktické. Jinak by byly z klubu vyloučeny. Že o zábavu, humor a výbuchy smíchu při svěřování vlastních nedostatků nebyla nouze, je nad míru jasné.
To byla zkušenost autorky knihy Jany Ilčíkové, která jistě nebude ojedinělá a možná i povzbudila mnoho žen. I ta sebelepší hospodyňka má totiž své chyby. Rozdíl je však v tom, že některé si své nedostatky dokáží upřímně přiznat a ty druhé ne a maskují to za chlubení a vytahování se, jak jsou dobré a co vše umí a zvládají.
Tak se netrapte, že nejste super hospodyňky, že něco neumíte, nestíháte či nezvládáte. Nejste v tom sami. Můžete naopak vyniknout úplně v něčem jiném. Třeba jako Božena Němcová.
Anketa
Zdroj: Kniha Nes světlo, Jano! od Jany Ilčíkové
