Článek
Potkají se po čase dvě kamarádky.
„Ahoj, jak se máš?“ ptá se první.
„Jde to,“ odpoví druhá.
„A už si našla nějakou práci, jak si hledala?“ nezapomene se hned zeptat první.
„Takovou práci, abych skloubila dojíždění z vesnice, vožení dětí do školy a ze školy, aby se vše časově stíhalo a finančně vyplatilo, jsem nenašla, to je nadlidský úkol,“ odpoví odevzdaným hlasem druhá.
„To je mi líto,“ snaží se soucítit první.
„Tak jsem se rozhodla, že zkusím pracovat z domova, abych vše skloubila, a tak mám svůj eshop,“ dodala rychle radostným hlasem druhá naivně očekávajíc trochu obdivu a uznání.
„Aha,“ hlesla nedůvěřivým tónem první a dodala:
"A to tě jako uživí?"
„No, není to někdy jednoduché, občas je to opravdu tip top, ale zase jsem pánem svého času a nemám problém obstarat děti,“ vysvětluje druhá a poté nastane trapná chvilka ticha, kterou nakonec chvatně přeruší první kamarádka.
„Tak já už musím, tak se měj.“
„Jo, dobře, ty taky. Ahoj,“ rozloučí se i druhá.
"Ahoj a třeba se Ti ještě podaří najít nějakou pořádnou práci, dodá první a kvapem zmizí z dohledu.
„?“ nechápe druhá a zůstane nehybně stát na místě. Hlava se jí zahlcuje jednou myšlenkou za druhou.
"Vždyť přece práci mám a žádnou nehledám? Mít eshop není práce? Nebo že nevydělávám tolik, co jiní, tak to znamená, že nic nedělám? Že dělám práci, která mě baví, tak je to špatně?
Rozhořčeně se vydá k domovu a její mysl se od té chvíle nedokáže ničím jiným zabývat.
V mnoha lidech jsou totiž zakořeněny zažité stereotypy, kdy ráno musíte letět do práce, tam si to odbýt a letět rychle domů a pořád dokola. Bylo to tak vždycky, všichni to tak museli dělat, tak je to automaticky považované za to jediné správné. Dnes je však jiná doba a možností pracovat sám na sebe z domova je mnoho a nemusí to být jen eshop. Někteří lidé však na ně stále pohlížejí jako na nějaké divné flákače a čím blíže venkovu, tím více je tento postoj znát.
Stačí se vypravit do místního koloniálu, kde zaslechnete špitání dvou žen:
„Hele, ona je pořád doma a už tak dlouho. Ona nic nedělá?“ táže se jedna z nich.
„No, ona prý prodává něco na tom internetu, ale nevypadá, že by měla kdovíjaké peníze,“ vysvětluje druhá.
„Kdyby šla raději dělat do pořádné práce, udělala by líp,“ dodá první a náhle zmlkne, protože se kolem ní zrovna mihne ta, o které mluví.
Pracovat sám na sebe je práce jako každá jiná a naopak mnohem složitější a více náročná než klasické „zařezávání“, kde si to odbydete a na konci měsíce máte jistotu výplaty na účtu. To, jako podnikající osoba z domova, nemáte. Tam se musíte neustále snažit, abyste si vydělali tolik, abyste poplatili vše, co musíte. A když vám vláda neustále neúnosně zvyšuje zdravotní a hlavně sociální pojištění, tak je to pro tyto drobné osoby samostatně výdělečně činné opravdu těžké a mnohdy likvidační. A hlavně je to také spojeno s velkou nejistotou, které denně musíte čelit.
Další velkou výzvou, která práci z domova obnáší je, ustát prolínání pracovních a domácích povinností. Jdete-li do klasické práce, tak tam přijdete a po celou dobu máte na danou práci čas a klid. Nic vás nerozptyluje. Kdežto v prostředí domova, vás neustále vyrušují nejaké podněty, domácí starosti a povinnosti. Nemáte tam onen potřebný klid jen pro svojí práci. Běhají vám do toho děti, které neustále něco chtějí. Do tohoto třeba řešíte partnerské neshody, vaření, uklízení a další domácí starosti. Vše pod jednou střechou. Času, který můžete mít jen pro svojí nerušenou práci, je minimálně. To vše obnáší nejen pevné nervy a dobrou organizaci, ale také mnoho odříkání na úkor sebe. Kdo pracuje z domova, ví o čem je řeč.
Zdá se však, že mnoho lidí to, co zatím vším doopravdy je a co to obnáší, nevidí. A přitom je to mnohdy náročnější než chodit do práce. Ale ocenění za to žádné nemáte. Je přece doma, tak si každý automaticky myslí, že nic nedělá. Jenže on dělá, musí, jinak by nic nevydělal, ale není to vidět. A co není vidět pro mnohé znamená, že není. Je to stejné jako víra v Boha. Bůh není vidět, tak je většinou považován, že není. Kdo však zná veškeré detaily pozadí příběhu, ví, jak to je. A stejně tak je tomu i s prací z domova. Kdo ví, co to obnáší také ví, že je to plnohodnotná práce jako každá jiná.
A navíc je to práce, která je baví a je pro ně potěšením a radostí. Ne jenom nutností. Jsou pánem svého času a nemusí se nikomu podřizovat. Jejich úsilí není vidět, ale bývá větší než u zaměstnanců. Mnohdy by si domácí pracující spíše zasloužili obdiv než nálepku nemakačenka, který nic pořádně nedělá.
Zdroj:
Autorský text
