Článek
Úžasnou domorodou etnickou skupinou žijící v severní Namibii v regionu Kunene a v jižní Angole, jsou Himbové, známí také jako Ovahimba. Žijí polonomádským životem a svojí jedinečnost si zachovávají uctíváním dávných zvyků, rituálů a netradičním způsobem života a to hlavně ženy.
Důležitou součástí jejich pasteveckého způsobu života jsou stáda chovného dobytka, jako skot, ovce či kozy, která jsou pro ně nejen zdrojem obživy, ale také ukazatelem majetku nebo platidlem. Pastevectví je doménou mužů. Kvůli pastvinám musejí odcházet z vesnice i na několik dní. Zatímco ženy ve vesnici zůstávají a věnují se pěstování kukuřice či prosa, vaří, starají se o děti, staví domy a vyrábějí ozdoby. Jsou považovány za zdatnější a praktičtější než muži.
Vesnice Himbů bývají obehnány plotem a jsou uspořádány do kruhu v jehož středu je obřadní oheň, který je velice důležitý pro různé obřady jako svatby, pohřby či iniciace dívek a chlapců. O oheň se stará vůdce vesnice zvaný stařešina, což je nejstarší muž z otcovské linie. Posvátný oheň nesmí být používán k přípravě jídla. Po smrti stařešiny přestává být oheň využíván k posvátným účelům a vybraný nástupce zapaluje svůj vlastní nad hrobem svého předchůdce a přenáší ho do vesnice.
Zajímavé jsou domky Himbů, které staví výhradně ženy. Základem jsou větve, které poté pokrývají speciální směsí z hlíny, kravského trusu a moči. Zvláštní směs vydrží i období dešťů. Své chýše využívají především na přespání.
Himbské ženy na první pohled zaujmou svými netradičními účesy a červenou barvou kůže. Ta je způsobena směsí otjize, což je máslový tuk, omuzumba a hematitová barva. Touto pastou si ženy potírají celé tělo a má funkci nejen okrasnou, ale také chrání před sluncem a bodnutím hmyzem. Muži se touto směsí nepotírají. Úpravě svého vzhledu věnují Himbky mnoho času.
Jedním z nejpozoruhodnějších rysů Himbů je, že ženy nesmějí používat vodu k mytí. Vody mají málo, je velice vzácná a tak místo ní používají ženy k provádění hygieny kouř. Do misky vloží doutnající dřevěné uhlí s divokými bylinkami. Přikryjí se dekou a nakloní nad stoupající kouř. Deka zachycující kouř způsobí, že se kvůli horku začnou ženy potit a tím je koupel vykonána. Bylinky dodají ženám specifickou vůni, která tamním mužům voní, pro našince však může být nezvyklá.
Oblečení žen je velice úsporné, nosí pouze krátké sukýnky z kůže, jinak jsou zcela odhalené. O co méně mají oděvu, o to více pozornosti věnují péči o své účesy. Pro každé životní období mají jiný účes. Malé dívky mají zapletené dva copy směrem do čela. Těsně před pubertou si dívky splétají vlasy do dredů, které pokrývají typickou červenou hliněnou směsí a tyto hliněné prameny jin volně visí kolem hlavy. Jakmile dívky dosáhnou puberty, koná se festival ekori, při kterém dostanou čelenku vyrobenou z vyčiněné ovčí nebo kozí kůže se třemi listy ve tvaru hrotů, často zdobenou železnými korálky.
Hrdí na své účesy jsou i muži. V dětství mají vyholenou celou hlavu s výjimkou jednoho copu uprostřed čela. V období dospívání, kdy si hledají budoucí manželku, je tento cop rozdělen do dvou. Po svatbě muž nechává vlasy volně růst na celé hlavě a svazuje je do kožené pokrývky, kterou sundavá jen jednou za zhruba dva roky kvůli úpravám. Pro ztužení účesu používá tuk a hobliny.
Neodmyslitelnou součástí jsou ozdoby těla v podobě šperků, které určují důležitost a postavení osoby. Vdané ženy nosí náhrdelník z korálků či skořápek s mušlí, která symbolizuje manželství. Kolem kotníků nosí kruhy z drátů, které je chrání před útoky drobných zvířat. Pro přenášení dětí mají na zádech kožené popruhy. Náhrdelník s mušlí nosí také ženatí muži.
Než se však mohou Himbové vdát či oženit, musí projít iniciačním rituálem. V období deseti až dvanácti let je tradičním zvykem vyražení čtyř dolních zubů, což má v životě Himbů společenský a náboženský význam.
Iniciační rituál chlapců spočívá v obřezání, které se provádí v období před pubertou. Za muže je však chlapec považován až po svatbě. Dívky v době první menstruace musí sami na nějakou dobu opustit vesnici. Po určité době se mohou vrátit za doprovodu zkušených starších žen, po čemž následuje malá oslava s přáteli. Dívka je za plnohodnotnou ženu považována až když porodí dítě.
Manželství Himbů je polygamní. Obvykle mívá muž dvě manželky. Sňatky domlouvají otcové, které dívkám vyberou partnera. Děje se tak na počátku puberty, což znamená, že se dívky vdávají klidně i ve věku deseti let a dokonce i méně. Praxe vdávání v nízkém věku je v Namibii zakázána, přesto se však praktikuje. Muž musí tradičně za nevěstu zaplatit dobytkem.
V manželství slouží ženy mužům jako svým pánům. Musí ho poslouchat a plnit jeho přání. Zavítá-li do vesnice návštěvník, místní muž mu projeví radost z jeho návštěvy tím, že mu poskytne Okujepusa Omukazendu. Za tímto krkolomným exotickým názvem se skrývá jediná věc. Host dostane mužovu manželku, aby s ní strávil noc a manžel spí v jiné místnosti. Není-li jiný pokoj k dispozici, spí manžel klidně venku, zatímco si host užívá s jeho ženou.
Okujepusa Omukazenda má svá pravidla, při kterých se dodržují určité kroky a postupy. Třeba, že host musí ženu prosit, aby si sundala ozdoby a ornamenty jeden po druhém. Po pohlavním styku jí je následně musí nepoškozené vrátit. Zvyk sdílení manželky je dlouholetou tradicí Himbů, kteří jsou přesvědčeni, že snižuje žárlivost a posiluje vztahy. Z našeho pohledu je tento zvyk kontroverzní, i když možná by se našel někdo, kdo by ho i uvítal.
Himbové jsou národ plný fascinujících zvyků a tradic, které je činí jedinečnými mezi africkými kmeny. Jejich odhodlání uchovat si svou identitu a hrdost na své kořeny si zaslouží respekt a obdiv.
Zdroje:
Poznatsvet.cz
Lideazeme.cz
Nespechej.cz
Planetalidi.cz
Wikipedia.org
Lughayangu.com
