Článek
Ač se to možná nezdá, ale je mezi námi mnoho dospělých, kteří uznávají Rusko a schvalují Putinovy válečné kroky. I když je to nepochopitelné, je tomu tak a těžko se s tím dá něco dělat. Každý má právo na svůj názor a každý jsme úplně jiný a náš pohled na věc se může v lecčems lišit. Můžeme se vztekat a být naštvaní, jak chceme, ale v ničem nám to příliš nepomůže. Důležité je, aby od těchto politicko-válečných nesvárů mezi lidmi, byli ušetřeny hlavně děti. Jenže to se právě neděje.
Když přijde dítě v první třídě ze školy a začne líčit, jak se tam mezi sebou kluci baví o tom, že fandí Rusku, jakoby to byl nějaký hokejový zápas a vychvalují Putina jako nějakého hrdinu, tak vás to zarazí a rozum to nedokáže pochopit. Ano, je možné, nebo spíše jisté, že z nich mluví převzatý názor, který jen někde slyšeli a to nejspíše doma od rodičů. Pokud takto mluví rodiče, automaticky tento názor převezmou i děti a chlubí se s ním ve škole. Ty děti za to v podstatě nemohou, berou to jako hru, ale jejich rodiče by se měli nad sebou zamyslet.
Copak je normální učit děti, že zlu se fandí? Ten, co vraždí nevinné a nařizuje provádět zvěrstva, je hrdina? To není nějaký film, ale realita. Krutá realita. A obzvláště, když v oné třídě je spolužák z Ukrajiny. Jak se asi to malé dítě musí cítit? To si nikdo nedokáže ani představit, jak těžké to pro něj musí být. Mělo svůj klidný domov, své zázemí, své bezstarostné dětství. Pak se rozpoutalo válečné peklo a ono muselo se svojí rodinou uprchnout do ciziny. Daleko od domova, svých kamarádů a bez znalosti cizího jazyka. Muselo se s tím vším vypořádat a ještě se k tomu urychleně učit nový jazyk. Pro malé dítě určitě hodně psychicky náročné.
Když to vše tak nějak zvládlo a bylo schopné se dorozumět, začalo chodit do školy. Kde však narazilo na spolužáky, kteří se mu začali posmívat, jen proto, že je z Ukrajiny. A aby toho nebylo málo, tak před ním vychvalují Putina, kvůli kterému to vše vzniklo a kvůli kterému se dané dítě dostalo do všech těchto potíží. Kdyby nebylo války, nemuselo by zažít v tak malém věku tolik starostí. A místo pomoci ostatních je terčem posměchu za něco, za co absolutně nemůže. Jak smutné a srdcervoucí.
A přitom by stačilo tak málo. Vštěpovat a vysvětlovat našim dětem, že zlo je špatné. Zlu se nefandí, zlo nesmí vítězit. Ten, kdo páchá zvěrstva, zabíjí a ničí vše, není žádný hrdina. A těm, co před ním utíkají, se má pomoci a ne jim ještě více ubližovat. A zvláště malým dětem, kteří ještě nedokáží vše pochopit tak, jako dospělý člověk. Jenže, jak toto může učit své děti rodič, který je také sympatizant zla? Je až děsivé, jak tato válka zasáhla do životů všech lidí, nejen na Ukrajině. Co z takového dítěte s těmito naučenými hodnotami může vyrůst za člověka? Když si bude myslet, že páchat zlo je v pořádku, a když bude druhým ubližovat bude hrdina?
Lepší nedomýšlet a raději doufat, že vše byla jen dětská nerozvážnost, ze které vyroste a na to, co říkal a na názory, které převzal od rodičů, si v dospělosti nevzpomene. Bylo by jen dobře. V opačném případě bude za chvíli těch dobrých lidí jako šafránu.
