Článek
Lidé kmene Gabra obývají severokeňské regiony Moyale a Marsabit a oblasti vysočiny na jihu Etiopie. Jejich území patří k nejvyprahlejším kamenitým pustinám v celé Keni. Kvůli nedostatku vody budují hluboké studny a spoléhají na podzemní zdroje.
V období dlouhého sucha se stěhují za vodními zdroji i se svými velbloudy, kravami i stády koz a ovcí. Při krátkém období dešťů se rozvodní suchá koryta řek a jako zázrakem začíná rašit tráva a kvést nesčetně druhů květin. Krátké prudké deště střídají velmi dlouhá období sucha, která jsou pro Středoevropany k životu nepředstavitelná. Gabrové jsou však schopni přežít i v těchto tíživých podmínkách. Jak sami říkají, přežívají díky třem věcem: velbloudům, kravám a stády ovcí a koz.
Žijí ve vesnicích zvané „olla“, které se stávají z 10 až 15 rodin, které se nepřetržitě starají o dobytek a neustále vyhledávají úrodnější pastviny. Svá obydlí staví v řadě a vchod je vždy směrem na západ, aby měli vítr v zádech.
Brzy po rozednění jsou ženy a děti v plném proudu, probíhá hromadné dojení zvířat v ohradách. Mléko plní do kalabaší a podávají je mužům, kteří sedí před domy a čekají na snídani. Mléko je pro Gabry tekutým chlebem. Přes den se ženy věnují zpracování kůží, vyrábějí košíky, koberce a nádoby na vaření. Muži mají na starosti pastvu, ochranu zvěře a práci se dřevem.
Největším bohatstvím a prezentací sociálního postavení muže jsou velbloudi. Jejich počet určuje počet manželek. Před svatbou musí muž darovat rodině své nastávající dva velbloudí samce a jednu samici. K tomu musí muž mít stáda koz a ovcí, které jsou důležité hlavně při různých slavnostech a rituálech. Dále jako zdroj masa k jídlu nebo k výměnnému obchodu. Zvířata se dají vyměnit za tabák, čaj, kukuřičnou mouku, cukr, nádobí či oblečení.
Velbloudi jsou určeny k porážce jen zcela výjimečně. Pro Gabry znamenají velbloudi usnadnění jejich kočovného stylu života, jelikož slouží hlavně jako dopravní prostředek. Velbloudi nosí obří náklady seskládaných chýší a veškerého majetku vesničanů. Sami Gabrové na velbloudech většinou nejezdí, ale na dlouhých poutích se vezou děti, starší lidé a těhotné matky. Gabrové se přesouvají kvůli vodním zdrojům, pastvinám a při slavnosti Jila Galani.
Celý život Gabrů a rytmus stěhování určují právě období sucha a dešťů. V období dešťů se příroda zazelená, zvířata zesílí a ženy tak mohou dojit až třikrát denně výživné mléko. Je to také období, kdy jsou rodiny pohromadě, protože muži nemusí se svými stády cestovat za zelení a ženy s dětmit nemusí chodit ke vzdáleným studním. Pro Gabry nastávají bezstarostné časy o kterých říkají, že jim je seslal Bůh, aby zvládli překonat další spalující období sucha, které zákonitě vždy přijde.
Jakmile období sucha dorazí, muži opouští své rodiny a odchází hledat potravu pro svá stáda. Mohou být pryč i několik týdnů a po celou dobu je jejich obživou směs mléka a velbloudí krve. Úkolem dětí je v tomto období chození jednou za dva týdny pro vodu do dalekých studní. Studny jsou rozvrženy tak, aby cesta k nim trvala maximálně půl den a ony se stihly vrátit před setměním. Ženy se zatím starají o domácnost a nejmenší děti.
Manželství Gabrů jsou polygamní a svatební oslavy se liší podle toho, zda se muž žení poprvé, poněkolikáté nebo jako vdovec. Sňatek musí mít podporu rodičů z obou stran. Ve většině případů mají muži dvě manželky, výjimečně i tři. Manželky spolu žijí v harmonickém vztahu. Pokud žena ovdoví, nesmí se znovu vdát. Mít milence však může. Narodí-li se jí nemanželské dítě, je přirazeno zesnulému manželovi.
Než se však dívka vdá, musí nejpozději do puberty podstoupit obřízku (klitoridektomii). Tu provádí starší zkušené ženy. Rána je po obřízce zasypána solí, což je sice velmi bolestivé, ale také antiseptické. Poté jsou dolní končetiny pevně svázány k sobě včetně palců u nohou. Asi po týdnu se bandáže odstraní a dívka pobývá v domě své matky, dokud se nevyléčí. Stává se dospělou ženou a je připravena na vdávání. Příprava na svatbu trvá několik týdnů.
Těsně před oslavou jde ve tři hodiny ráno budoucí ženich spolu se svědkem natrhat větve akácie. Poté se nastávající ženich posadí na stoličku, kterou mu donese jeho matka. Je mu oholena hlava, kterou následně ozdobí stočenými větvemi akácie a turbanem. Muž sedí na stoličce, v ruce drží posvátnou hůl a čeká do pěti hodin ráno, kdy je k němu přivedena nevěsta. Do té doby se nesmí ze stoličky zvednout. Během svatby je celou vesnicí postavena nová chýše. Po příchodu nevěsty mohou novomanželé vstoupit do nového domu, kde se společně napijí mléka a uvnitř je ihned zabita ovce. Její vnitřnosti jsou rozprostřeny po vnitřku obydlí. Následně si oba společně umyjí ruce mlékem jako symbol jejich soužití. Na místě svatebního obřadu se slaví sedm dní.
Úmrtí je u Gabrů vždy velmi smutnou záležitostí. Ženy hlasitě pláčou, naříkají a omdlévají. Muži jsou v emocích umírněnější. Zemře-li však někdo hodně blízký nebo je zabit nepřítelem, jsou jejich emoce také velmi silné. Ženy zůstávají v domě zemřelého. Muži ráno začnou kopat asi metr hlubokou jámu. Vzhledem k povrchu zdejší měsíční krajiny, je tento proces velice složitý. Poté tělo zabalí do bílé látky a zpevní provazem. Následně ho odnesou do připravené jámy, které zakryjí kameny do tvaru kužele a navrch položí nejcennější věci zemřelého. Ženy se přenesení těla k hrobu nesmějí jakkoli účastnit. Pak si všichni společně umyjí ruce a vyčistí nářadí, kterým hrob vykopali. Jakmile je tělo pochováno, muži se shromáždí nedaleko, pijí čaj s mlékem, který připravují ženy. Ti bohatší připraví i hostinu.
Gabrové jsou velmi pyšný a hrdý národ. K nezvaným návštěvníkům se chovají více než opovržlivě. Pevně si střeží své tradice a drží se stále na pozoru před okolím. Mají však také jednu neřest. Milují cukr a černý čaj, které jsou tam poměrně nedostupné. Budete-li si je chtít získat, možná právě čaj a cukr jsou klíčem k úspěšnému navázání kontaktu.
Zdroje:
https://www.planetalidi.cz/clanek-poustni-nomadi
https://www.lideazeme.cz/clanek/lideazeme-cz-lide-zivot-ve-svete/112368/narod-odpocinku-tak-jsou-nazyvani-poustni-pastevci-kmene-gabru.html
