Článek
Nejoblíbenějším domácím mazlíčkem v Česku je pes, ve své domácnosti ho má 40 % Čechů. Přestože jsou země, kde pes nemůže opustit byt (Čína), nebo kde se psi venčí jen ve vyhrazeném prostoru (Švýcarsko), ve kterém radnice pravidelně mění písek, rozhodli jsme se jít v České republice opačnou cestou - ve vyhrazeném prostoru si hrají děti a veškerý veřejný i soukromý prostor jsme přenechali psům a jejich exkrementům.
Zřejmě teď namítáte, že vy po svém psovi jeho výtvory sbíráte, ale chtějme víc: abychom všichni hlavní etologické a ekologické potřeby svého psa (obecně svých mazlíčků) realizovali na vlastním soukromém pozemku. Těžko asi odnaučíme psa značkovat, ale na psí záchod nebo na vyhrazené místo se naučit může. U jiného mazlíčka tento argument všichni chápou a požadují, např. volně pobíhající krokodýl nebo lev by vyvolal velkou nevoli, ale psi (a společně s nimi kočky) mají jakýsi generální pardon - mohou pošlapávat (kdyby jen pošlapávat!) soukromé vlastnictví i městské parky dle libosti, protože „to je přece příroda“. Dva miliony psů a milión a půl koček není „jen příroda“, ale obrovský predační tlak na volně žijící zvířata.
Dochází k tomu, že parky a vnitrobloky nelze na nic jiného, než je venčení psů, použít: neuděláte si tam piknik, nenatrháte nekontaminovanou pampelišku pro morče či na věneček, nepostavíte si sněhuláka z nepočůraného sněhu, nezahrajete si tam s přáteli kroket, neodvažujete se opustit beton a asfalt. Zvláště pokud máte malé dítě, uvědomíte si, jak v soupeření o využívání veřejného prostoru děti se psy prohrávají.
Častý obrázek venčení psa: majitel psa ráno vykopne psa do vnitrobloku, před vchodem do paneláku si zapálí cigaretu a kouká u toho do mobilu. Jistě jste se také setkali s majiteli psů, kteří jsou opakovaně překvapováni, že jejich pejsek kaká, zrovna teď, zrovna tady, dneska již podruhé, že by měli mít sáček apod.
Často zaznívá požadavek, aby děti uměly poznat náladu psa, nedráždily ho schválně a netrápily - s tím nelze než souhlasit. Nicméně požadujme i po majitelích psů, aby se svému psovi plně věnovali, abychom se nesetkávali s výroky typu: „Nebojte, je to jen štěně!“, „Chce si jen hrát!“, „Jen vás očichá.“, „Hlavně se ho nebojte, to on pozná.“.
Pohyb psů je vymezen obecními vyhláškami, většinou se jedná o povinnost mít náhubek nebo vodítko a v každém případě je potřeba mít psa pod neustálým dohledem - koukání se do mobilu není věnování pozornosti psovi (ovšem ani dítěti).
Pokud zvažujete před Vánoci pořízení mazlíčka svému dítěti či sobě, mějte na paměti, že je to závazek průměrně na 13 let, na každý den.
Pokud vedeme diskuze o tom, zda děti (a jak vychované děti) patří do knihoven a kaváren, měli bychom jako společnost unést i diskuzi o tom, že někam nepatří psi či nevychovaní psi, a už vůbec ne jejich exkrementy. Zůstává smutnou vizitkou naší společnosti, že jsme méně tolerantní k vlastním mláďatům než k cizímu druhu živočicha.
Zdroje:
https://krmeni.cz/v-cesku-je-vice-nez-2-miliony-psu-kazdy-pes-by-mel-mit-alespon-minimalni-treninkovy-zaklad
https://www.irozhlas.cz/zivotni-styl/spolecnost/cesko-cesi-domaci-mazlicci-psi-kocky-penize-pruzkum_1906232155_lac
https://m.praha8.cz/evropske-prvenstvi-v-poctu-zvirat-na-obyvatele.html
