Článek
Funkce zoologických zahrad jsou v zásadě tři. Slouží k rekreaci a zábavě veřejnosti, vzdělávají veřejnost a v neposlední řadě se podílí na záchraně ohrožených druhů. Ředitel či ředitelka ZOO musí tyto tři funkce neustále vyvažovat.
Zoologické zahrady chovají asi 15 % druhů známých obratlovců, z nichž přibližně 23 % je nějakým způsobem ohroženo. Vzhledem k omezeným kapacitám zoologických zahrad a k počtu ohrožených a kriticky ohrožených druhů by mělo být cílem zahrad věnovat se právě těmto ohroženým druhům.
Většina lidi jde do ZOO ale hlavně za rekreací. Do ZOO je přivedou hlavně tzv. deštníkové nebo vlajkové druhy. Jedná se většinou o velké atraktivní savce (žirafa, lev, tygr, nosorožec, lidoopi, slon a další), zvířata se zajímavým chováním nebo samozřejmě roztomilá mláďata. Příspěvky návštěvníků, kteří chtějí vidět tato atraktivní zvířata, tak pomáhají chránit i méně atraktivní, ale někdy o to vzácnější druhy.
Veřejnost si již naštěstí uvědomuje, že je lepší, aby ZOO chovala jen ty druhy, na které má podmínky a roste zájem i o dříve přehlížené druhy. Nenajdeme tedy v každé ZOO slona či nosorožce, a každá ZOO se může v počtu a druzích chovaných zvířat lišit.
Záchrana ohrožených druhů pak probíhá jednak přímo v ZOO, pomocí tvoření a sledování ideálních chovných párů a skupin, stále dokonalejšího odchovu mláďat, výměn jednotlivých zvířat mezi zoologickými zahradami. Ke sledování druhu se vedou tzv. plemenné knihy, aby se vědělo, kolik je zvířat daného druhu v lidské péči, která zvířata jsou vzájemně příbuzná, jak jsou stará, jak se vzájemně snáší apod. V ideálním případě je možná i tzv. repatriace - tedy návrat zvířat do volné přírody, obnovení nebo posílení původní populace. Nejslavnějším případem je návrat koně Převalského do Asie, za kterým stojí hlavně úsilí pražské zoologické zahrady.
Dalšími slavnými repatriacemi jsou návrat supů do And, zubrů do Bělověžského pralesa, rysů do Švýcarska, kondorů do Ameriky, orangutanů na Borneo, či puštíka bělavého na Šumavu.
Často ale není zvířata kam vracet. Problémem je právě neexistence místa, kam by bylo možné zvířata vypustit. Jejich přirozené prostředí je zničeno nebo ohroženo. Tam právě přichází ke slovu nepřímá záchrana ohrožených druhů, tedy změna priorit veřejnosti a tlak na politiky k větší ochraně životního prostředí. Informováním veřejnosti pomocí kampaní se může dostavit i změna spotřebitelského chování, jako jsme to viděli např. u palmového oleje či výrobků z rohoviny a slonoviny nebo tzv. preparátů tradiční čínské medicíny z ohrožených druhů zvířat.
O zvířata je v zoologických zahradách dobře postaráno. Samozřejmě je jejich výběh menší, než by bylo jejich teritorium ve volné přírodě. Zvířata ale nemusí potravu (ani partnery) shánět na obrovské ploše, jsou krmena (a párována). Aby se nenudila, je potřeba jim zpestřit umělé prostředí, vyplnit volný čas, zabavit je mentálně i fyzicky. K tomu slouží tzv. enrichment - zvířatům se například předkládají různé hračky, musí hledat potravu, řešit úkoly. Čím inteligentnější je zvíře, tím více hrozí, že se bude v zajetí nudit.
Velké vášně veřejnosti budí i případné úmrtí zvířete, ať už jde o nepodařený odchov, kdy se např. mladá samička teprve učí pečovat o mládě, nebo naopak o cílené utracení zvířete, které už pro chov není potřebné, je drahé a není ho kam vrátit.
Návštěvu ZOO můžeme absolvovat i v zimním období a ohřát se uprostřed některého pavilonu. Některá zvířata jsou sice zazimována, jiná jsou ale aktivnější než v letních vedrech. Navíc odpadnou největší davy lidí, takže na zvířata dobře uvidíme. Určitě vyrazme za zábavou a poučením a přispějme alespoň malým dílem k záchraně ohrožených druhů.
Zdroje:
http://archiv.zurnal.upol.cz/prf/zprava/clanek/kus-zoologicke-zahrady-jako-noemovy-archy-si-na-sebe-pletou-bic/
https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/2015/cislo-10/jsou-zoologicke-zahrady-noemovymi-archami.html
https://www.zoopraha.cz/aktualne/pohledem-reditele/8917-prilis-mala-noemova-archa
