Článek
Zavedení umělé inteligence do soudnictví by pro stát znamenalo zásadní zlom – možná největší změnu od doby, kdy se začalo rozhodování soudů systematicky zapisovat, zveřejňovat a ukládat do databází. Nejde jen o rychlost. Jde o to, že AI by mohla přinést něco, co je v praxi extrémně vzácné: konzistentní, předvídatelné a skutečně nestranné vyhodnocování důkazů i právních závěrů.
Dnes je soudní rozhodování prezentováno jako objektivní proces, který stojí na znalosti práva a nezávislosti soudce. Společnost si často vytváří obraz soudce jako téměř „nadčlověka“ – bytosti, která se nenechá ovlivnit emocemi, mocí, tlakem ani osobními vazbami. Realita je ale mnohem prostší: soudci jsou lidé. A jako lidé mohou chybovat, mohou mít preference, mohou být unavení, mohou se bát, mohou být ovlivnitelní.
Proč by AI mohla změnit pravidla hry
Hlavní síla AI by byla v tom, že by dokázala průběžně a ve velkém měřítku porovnávat rozhodovací praxi napříč soudy, regiony i časem. V reálném čase by mohla:
- analyzovat „významné části“ rozsudků, které rozhodnutí skutečně nesou (tj. právní argumentaci, důkazní hodnocení, logiku závěrů),
- vyhodnocovat důkazy podle jednotných pravidel a standardů,
- porovnávat konkrétní případ s tisíci až miliony obdobných kauz,
- odhalovat nelogické odchylky, rozpory, podezřelé zvraty v argumentaci nebo neobvyklé trendy.
Tohle je něco, co člověk nedokáže. Ani špičkový soudce, ani perfektní právní tým, ani soudní znalec. Ne proto, že by byli „slabí“, ale protože lidský mozek má limity. AI naopak může mít k dispozici rozsáhlé databáze judikatury, právních stanovisek, komentářů i celých rozhodovacích linií – a dokáže s nimi pracovat rychle, konzistentně a bez únavy.
Nestrannost není atribut, ale výjimka
Veřejná debata často stojí na předpokladu, že soudce je ze své funkce nestranný. Jenže nestrannost není kouzelná vlastnost, která se automaticky dostaví jmenováním do taláru. Je to ideál, o který se musí bojovat a který je neustále ohrožován – systémem, prostředím i lidskou přirozeností.
Navíc: soudci nejsou mimo společnost. Vyrůstají v konkrétních poměrech, mají své hodnoty a mohou být formováni dobou. A v některých státech (nebo obdobích) se nelze tvářit, že minulost nemá žádný vliv. Mnozí soudci pocházeli z dob minulých režimů, jiní mohli být do funkcí dosazováni v atmosféře politických tlaků, osobních vazeb nebo kompromisů. A pokud někde existují „složky“, kompromitující materiály či zájmové struktury, vzniká prostor pro vydíratelnost – i když je to nepříjemné vyslovit.
Opravdu nestranný soudce je v každém státě vzácnost. Ne proto, že by soudci byli špatní lidé, ale protože tlaků je mnoho a lidská odolnost není nekonečná.
Korupce a vlivy: tam, kde je prostor pro libovůli
Korupce a zákulisní vlivy se nejsnáze uplatní tam, kde je prostor pro libovůli, nepřehlednost a netransparentní rozhodování. Jakmile je možné „ohnout“ argumentaci, obejít nepříjemný důkaz, přehlédnout souvislosti nebo účelově vyložit právo, vzniká šedá zóna. A v té šedé zóně se daří politickému a korporátnímu vlivu.
AI by mohla tuhle šedou zónu výrazně zmenšit.
Když systém dokáže v reálném čase porovnat rozhodnutí s tisíci podobných případů a upozorní na to, že soud zvolil výklad, který je dlouhodobě výjimečný, nelogický, nebo dokonce v rozporu s ustálenou judikaturou – pak už není tak snadné „zamést“ věc pod koberec.
A čím víc by se takové vychýlení muselo vysvětlovat, tím méně prostoru by zůstávalo pro korupci, nátlak, stranické zájmy nebo korporátní zadání.
James Quick | expert
AI jako kontrola konzistence, ne jako „robotický tyran“
Největší obava bývá jednoduchá: „Chceme, aby o lidech rozhodoval stroj?“ Tohle je ale zjednodušení. Smyslem AI nemusí být nahradit soudce jako lidskou autoritu. Může to být nástroj, který:
- hlídá konzistenci rozhodování,
- vynucuje logiku v hodnocení důkazů,
- vyžaduje odůvodnění odchylek,
- odhaluje vzorce, které by jinak nebyly vidět.
Soudce může zůstat tím, kdo rozhodne – ale AI může být tím, kdo zamezí tomu, aby rozhodnutí bylo „ušité“ na míru, nelogické nebo účelové bez povšimnutí.
Co by se změnilo pro společnost
Pokud by soudnictví získalo konzistentní, transparentní a datově kontrolovatelné rozhodování, mělo by to přímý dopad na důvěru ve stát. Lidé by viděli, že právo se neohýbá podle toho, kdo je mocný, kdo má kontakty, nebo kdo „umí zařídit“.
A právě proto by zavedení AI do soudnictví mohlo být revolucí: ne technologickou hračkou, ale systémovou obranou proti korupci a proti tomu, aby rozhodnutí soudů byla výsledkem politického nebo korporátního tlaku.
Nestrannost totiž není slogan. Je to mechanismus. A mechanismus se dá posílit.
