James Quick: BIS potřebuje širší, přísně kontrolované pravomoci pro obranu ČR

Česká republika stojí v bezpečnostně složité době: vedle tradiční špionáže přichází kyberútoky, dezinformační operace, ekonomické ovlivňování státu, korupční sítě a sofistikované vlivové akce cizích mocností. Hrozby už dávno nechodí v kabátu s diplomatickým pasem. Často se schovávají za technologické firmy, přesuny kapitálu, „poradenské“ struktury, anonymní účty, nastrčené osoby a mediální operace.

V takovém světě je bezpečnostní služba bez moderních nástrojů jako policista bez vysílačky: může mít dobrý úmysl, ale realitu neuhlídá. BIS potřebuje širší pravomoci – ovšem ne bezbřehé. Naopak: širší pravomoci musí automaticky znamenat přísnější dohled, audit, odpovědnost a vymahatelná pravidla.

Českou společnost dodnes formuje zkušenost s komunistickou StB. Zpravodajská moc tehdy sloužila k perzekuci občanů, k likvidaci nepohodlných lidí a k prosazování politických cílů režimu. Proto je veřejnost opatrná – a ta opatrnost je legitimní.

Jenže pokud se z opatrnosti stane blokace jakéhokoli posunu, výsledkem je slabý stát. A slabý stát neznamená více svobody. Slabý stát často znamená více prostoru pro zákulisní tlaky, pro ohýbání pravidel jinde, pro neprůhledné hry a pro to, aby o věcech rozhodovali ti, kdo mají peníze a vliv, ne ti, kdo mají odpovědnost.

Je naivní myslet si, že zpravodajské služby vyspělých států fungují jen jako pasivní „pozorovatelé“. Služby v řadě evropských zemí – například v Německu, ale i ve Švédsku – jsou v praxi nastavované tak, aby chránily národní zájmy: strategické sektory, infrastrukturu, ekonomickou bezpečnost, společenskou stabilitu i odolnost státu vůči vnějšímu nátlaku.

To nemusí znamenat porušování práv občanů. Znamená to, že stát si realisticky přiznává: svět je konfliktní a některé hry se nehrají na veřejnosti. A pokud si stát neumí bránit zájmy, někdo jiný je prosadí za něj.

V českém prostředí často chybí dvě věci:

Bez toho se snadno stane, že služba místo dlouhodobého naplňování strategických cílů uvízne v režimu „hasíme, co hoří“, nebo jen sbírá informace bez schopnosti rychle a účinně zasáhnout.

A když organizace dlouhodobě cítí, že nemá výsledky, nebo že její práce nemá dopad, vzniká frustrace. V takovém prostředí se pak snáz rodí chyby, přepaly a někdy i situace, které vypadají jako „podivné hry“. Když pak veřejnost vidí, že se jméno BIS objevuje v nelichotivých kauzách, důvěra se rozpadá.

Důležité je dodat: selhání v kauzách obvykle souvisí se selháním jednotlivců, ne s nutností „zrušit službu“. Právě naopak – selhání jednotlivců je argument pro to, aby systém měl lepší kontrolní pojistky a pevnější pravidla.

Moderní hrozba není jen cizí stát. Je to také tlak nadnárodních struktur, korporátních zájmů a extrémně bohatých aktérů, kteří si mohou dovolit právní týmy, mediální vliv, lobbying i „privátní“ bezpečnostní infrastrukturu.

Když stát nemá jasně definovanou obranu národního zájmu, může se stát, že někteří lidé uvnitř institucí začnou – vědomě či nevědomě – zapadat do her, které neslouží republice, ale cizím agendám. Ať už jde o reputační operace, informační nátlak, vyjednávání výhod, nebo snahu ovlivnit rozhodování státu.

Pokud se agenti či pracovníci služby ocitají v situacích, které vypadají jako „zapletení do her miliardářů“, je to varovný signál především o tom, že systém nemá dostatečná pravidla, směr a kontrolní mechanizmy. A že stát nedokáže jednoznačně definovat: „tohle je národní zájem – a tohle je cizí agenda“.

Pokud má BIS dostat širší pravomoci, je potřeba to udělat jako balíček:

Tady je klíčové pochopit princip: když stát přidá službě sílu, musí přidat i brzdy. Ne formální brzdy na papíře, ale skutečné, funkční, vymahatelné.

Poučení z minulosti nás vede k opatrnosti. Realita současnosti nás ale nutí k modernizaci. Správná cesta není slabý stát. Správná cesta je silný stát s pevnými pravidly – a služba, která slouží České republice, ne zákulisním hrám.

Jaké jsou konkurenční zpravodajské služby k BIS, ÚZSI a VZ

USA mají 18 členů Intelligence Community (IC).
Nejznámější:

Hlavní zkratky:

Hlavní zkratky: