Článek
Stalo se vám to někdy? Pohodlně se usadíte, dveře letadla se zavřou, ale nic se neděje. Za chvíli se ozve kapitán s omluvou: „Dámy a pánové, omlouváme se za zpoždění, ale byl nám přidělen slot, takže očekáváme spouštění motorů asi za 30 minut.“ Co si pod tím vlastně představit?
Představte si evropský vzdušný prostor jako obří dálnici v ranní špičce. Kdyby všechna letadla odletěla přesně ve chvíli, kdy se jim zachce, vznikla by na některých místech ve vzduchu dopravní zácpa. A na rozdíl od auta na dálnici nemůžete letadlo ve vzduchu jen tak „zastavit“ a počkat, až se to uvolní.
Co je to ten „slot“? „Slot“ (odborně CTOT – Calculated Take-Off Time) je vlastně takové časové okénko pro vzlet, které nám přidělí centrální evropský dispečink (Eurocontrol). Dispečeři na zemi nám tím řeknou například: „Váš čas na vzlet je 06:25.“ Znamená to, že se s letadlem musíte dostat do vzduchu v přesném okně od 5 minut před tímto časem do 10 minut po něm. Pokud to nestihnete, slot propadne a stojíte dál.
Proč sloty vznikají? Důvodů je několik:
• Přetíženost letišť nebo sektorů: V danou chvíli míří moc letadel do stejného místa a prostě se tam všichni naráz nevejdou.
•Počasí: Pokud jsou nad částí Evropy silné bouřky, všichni se jim vyhýbají. To drasticky omezuje kapacitu letadel, která těmito „objížďkami“ mohou proletět.
•Kapacita řízení letového provozu: Omezení na straně dispečerů – například kvůli nedostatku personálu v daném sektoru. Noční můrou jsou pak stávky dispečerů
Pro piloty to znamená hlídat čas a bleskově organizovat všechno na zemi – tankování, úklid, nakládku zavazadel, nástup cestujících i vytlačení letadla (push-back). Vše musí běžet jako švýcarské hodinky.
Navíc musíte započítat čas na samotné spouštění motorů a pojíždění na dráhu. Zatímco u staršího Boeingu 737NG nastartujete motory za 3 minuty, u novějšího typu MAX kvůli chlazení moderních motorů potřebujete minut šest. A ty 3 minuty navíc v napjatém časovém okně prostě nemusíte mít.
Co děláme, když vidíme, že okno nestíháme? Musíme v systému posunout náš plánovaný čas připravenosti, což nám vygeneruje slot nový. Ovšem s naprosto nejistým výsledkem – dokud to neuděláte, nikdo vám neřekne, jaké časy jsou zrovna volné.
Naopak, pokud je letadlo plně připravené ještě před naším slotem, můžeme do systému poslat tzv. „Ready Message“. Dáme tím dispečerům vědět: „Jsme kompletní a nachystaní. Pokud se před námi uvolní nějaké dřívější místo, sem s ním!“ Úspěšnost téhle zprávy je různá, je to trochu jako tiket do loterie – s ním je šance na dřívější odlet malá, ale bez něj naprosto nulová.
Ačkoliv je sezení v letadle na stojánce nepříjemné, systém slotů je tu pro naši maximální bezpečnost. Zajišťuje, že nahoře bude plynulý a bezpečný provoz.
Někdy se ale sloty stíhají opravdu natěsno, často i kvůli cestujícím, kteří na letišti nespěchají. Zrovna včera nám chyběly pouhé 2 minuty do propadnutí slotu, protože jsme čekali na poslední dva opozdilce. A nikdo vám nezaručí, že další čas dostanete za čtvrt hodiny – v letní sezóně není výjimkou vyfasovat nový slot s hodinovým zpožděním. Při mém posledním přesunu (deadheadingu) z Barcelony do Vídně jsme kvůli pomalému nástupu slot nestihli a další přišel až za 50 minut.
A jak je to jinde? V USA systém slotů v této podobě nemají. Tam letadla místo čekání na stojánce nastartují a pak stojí v obří frontě na odlet přímo u dráhy. Jednou jsme v Orlandu byli v pořadí na odlet jako číslo 16. Před námi stálo na pojížděčce dalších 15 letadel a všechna pálila drahocenné palivo v jedné velké „koloně“. To pak člověk říká, že systém slotů, na který jako piloti dost špačkujeme, je vlastně k nezaplacení!
Stalo se vám někdy, že jste kvůli slotu čekali v letadle? Jak to na palubě snášíte? Dejte vědět v komentářích!
