Článek
Jak v letadle poznám, že můj čerstvý pilotní žák je dlouholetý řidič? Když mu řeknu, aby s letadlem zatočil doprava, otočí berany, a s mírným údivem sleduje, že letadlo jede rovně. A když ho požádám, aby zastavil, udělá Cessna téměř „vpravo v bok“, protože student sešlápne „brzdový pedál“, jak je zvyklý z auta….
Jak se tedy vlastně řídí letadlo na zemi?
Odpověď na tuhle jednoduchou otázku tak úplně jednoduchá není. Krátká verze zní: „Jak které.“ K řízení letadla na zemi se dají použít:
• Řízené kolo podvozku (příďové nebo ostruhové).
• Brzdy – přesněji řečeno rozdíl v brzdném účinku na jednotlivá kola hlavního podvozku (diferenciální brzdění).
• Směrové kormidlo – pokud jedete dost rychle na to, aby kolem něj proudil vzduch.
• Motory – pokud jich máte víc než jeden a jsou umístěné mimo podélnou osu letadla (asymetrický tah).
Malá letadla používají většinou tříbodový podvozek – buď s hlavními koly a ostruhou na ocasní části, nebo dnes obvyklejší variantu s příďovým kolem. Jak ostruhy, tak příďová kola mohou být spřažena s pedály nožního řízení (pilot tak „šlape nohu“, aby zatočil), nebo jsou neřízená a zatáčení se pak provádí přibrzďováním pravého nebo levého kola.
Samotné ovládání brzd u malých letadel bývá na brzdovém pedálu – posouváním pedálu dopředu/dozadu hýbete směrovkou/kolem a sešlápnutím horní poloviny pedálu (špičkou) brzdíte příslušné kolo hlavního podvozku. Některá letadla mají jednu samostatnou brzdovou páku, která klidně vypadá jako cyklistická brzda, jen není na řídítkách, ale přímo na kniplu. (Pak musí mít buď řízené přední kolo, nebo, jako třeba L-29 Delfín, diferenciální ventil, který rozděluje brzdný tlak podle výchylky pedálů. Prý to je stejný ventil, jako z válečných Lavočkinů…)
Brzdy jsou standardně jen na hlavním podvozku. Čím větší letadlo, tím masivnější brzdy, které musí přežít obrovské zahřívání při likvidaci kinetické energie během přistání.
Boeing 737 je taky „jen“ velká tříkolka Ano, technicky vzato je to šestikolka, protože kola hlavního i příďového podvozku jsou v párech, ale geometrie je tříkolková.
Přední kolo je u B737 řiditelné hned dvěma způsoby:
1. Pomocí nožních pedálů – ty dokážou otočit kolo jen o 7 stupňů na každou stranu (pro korigování směru na ranveji).
2. Přes „volantík“ zvaný tiller – ten slouží k ostrým zatáčkám při pojíždění a parkování. Dokáže otočit přední kolo až o 78 stupňů na každou stranu. Díky tomu dokáže B737 zaparkovat i v Brně, kde se parkuje „do krabičky“ a je potřeba zatáčet prakticky na místě o 90 stupňů
Pokud si aerolinka koupí letadlo s tillerem na obou stranách kokpitu, mohou na zemi pojíždět oba piloti. Pokud šetří, je tiller jen vlevo a na zemi pak řídí pouze kapitán.
Co má Boeing a ostatní dopravní letadla společné s autobusy, je to, že piloti sedí daleko před hlavním podvozkem (příďové kolo je v podstatě kousek za jejich zády). V zatáčkách si proto musíme lehce nadjíždět, abychom zadními koly neskončili v trávě.
Všechna moderní letadla mají samozřejmě ABS, kterému v letectví říkáme antiskid. Další vychytávkou jsou autobrakes (automatické brzdy) a speedbrakes (aerodynamické brzdy). Jakmile se letadlo dotkne země, vysunou se spoilery na křídlech (ty velké plechové plotny, co se otevřou nahoře na křídle), čímž zruší vztlak a letadlo dosedne plnou váhou na kola. V ten moment systém autobrakes začne automaticky brzdit kola přesně podle zvoleného stupně intenzity. To pilotům umožňuje dopředu přesně spočítat délku dráhy potřebnou do úplného zastavení pro danou váhu, teplotu vzduchu a stav ranveje. Na to se samozřejmě nečeká, a ve vhodnou chvíli se autobrakes vypnou a dál je to na pilotech (pokud je piloti použili, není to vždy nutné).
Pro pohyb na zemi jsou samozřejmě stanovené rychlostní limity – nejvyšší pro ježdění po dráze, trochu méně pro rovnou pojížděčku, ještě menší pro pohyb kolem stojánek a nejnižší do zatáček. Přece jenom je to pořád „tříkolka“ a i přední kolo může dostat smyk, takže by letadlo místo zatáčení pokračovalo rovně…
