Článek
Tohle hluboké moudro by mělo být vytesáno do kamene.
A co vlastně děláme pro to, abychom měli dobře vycvičené piloty?
Když pilot nastoupí na typový výcvik, musí mít už odlétány všechny potřebné kvalifikace a aspoň 200 hodin celkového náletu na letadlech. To je ale jen vstupní předpoklad. K tomu musí absolvovat základní výcvik MCC (Multi-Crew Cooperation) – tedy spolupráci ve vícečlenné posádce. Tam se poprvé naučí samotné filozofii létání v týmu a základnímu rozdělení rolí na Pilot Flying (letící) a Pilot Monitoring (monitorující).
Samotný typový výcvik pak začíná v Ground School (teoretická výuka), kde se učíme taje fungování jednotlivých systémů letadla. Ano, přesně odtud tahám své „rozumy“ o tom, co a jak na Boeingu funguje! 😉
Pak následuje výcvik letový. Ten se dnes odehrává na Full Flight Motion simulátorech – to jsou ty obří krabice na kuřích nohách, které se pohupují všemi směry, aby věrně simulovaly i vnímání pohybu letadla. „Typovka“ obnáší cca 40 hodin výcviku, polovinu v roli letícího a polovinu v roli monitorujícího pilota.
Pokud pilot projde všemi přezkoušeními včetně závěrečného Skill Testu, dostane poprvé ( a obvykle naposledy) „na hraní“ prázdný Boeing na tzv. Base Training. Při něm odlétá se skutečným letadlem poprvé v životě 5 vzletů a přistání a 1 Go-Around (přerušené přistání). To jsou ta slavná „kolečka“, na která se často ptáte, když dopravní Boeing 737 létá okruhy v Brně, Pardubicích nebo Ostravě.
Teprve pak si může nechat zapsat typovou kvalifikaci do svého průkazu.
A čeká ho… další výcvik. ✈️
Tentokrát OCC (Operator's Conversion Course). Ten by se dal nazvat jako „Jak to děláme u nás“ a zahrnuje seznámení s konkrétními provozními postupy daného dopravce. Trvá obvykle cca 2 až 3 týdny.
Až potom nastupuje Line Training (traťový výcvik). Čerstvě kvalifikovaný prvního důstojník (F/O) létá se zkušenými kapitány-instruktory v běžném provozu s cestujícími. Line training trvá cca 40 hodin (nebo kolem 100 letových sektorů) a je zakončený Line Checkem – tedy finálním přezkoušením. Jakmile ho pilot úspěšně splní, odfajfkuje se poslední políčko z jeho Initial Trainingů a šup, jde plnohodnotně do provozu.
Jenže to není konec výcviku, ale teprve jeho začátek. Každých 6 měsíců totiž čeká každého pilota Recurrent Training a následné přezkoušení schopností na simulátoru. Jednou za rok je to spojeno s prověřením na obnovení typové kvalifikace.
A aby toho nebylo málo, jednou za rok se při normálním komerčním letu usadí na jump seat examinátor a provede traťový Line Check. Tedy ověří, že posádka dělá přesně to, co má, i když zrovna „nikdo nekouká“.
Takže pokud někdo z vás nemá rád neustálé přezkušování znalostí a dovedností, pilotní profese pro vás úplně nebude. Tady nestačí se to jednou naučit, projít testem a pak mít pohodu a klídek.
Pilotní licence je totiž „licence k učení“ (license to learn) a dobrý pilot se učí celý život.
P.S. Uvedené schéma platí v Evropě pod EASA legislativou. V USA vám nestačí 200h, ale na vstup do „kolotoče“ potřebujete těch hodin cca 1500…
A ještě oblíbený disclaimer: Tento text je samozřejmě zjednodušením a zdaleka nepokrývá všechna zákoutí letecké legislativy. Zájemci – a všichni studenti ATPL – se mohou (a studenti přímo musí) s chutí pročítat příslušnými paragrafy obsáhlé legislativy EASA. Part-FCL a Part-ORO čekají! 📚😉
