Článek
Tento příspěvek není kritikou instituce veřejnoprávních médií, ani lidí, kteří v nich pracují. Vážím si jejich práce a uvědomuji si, v jak složitém prostředí se tito lidé pohybují a jakým tlakům ze všech stran musí neustále čelit.
V posledních dnech jsem si všiml, že v rozhlasových zprávách slýchám dovětek, který říká, že zprávu, kterou jsem právě slyšel, není možné nezávisle ověřit.
Kladu si se vší vážností otázku, jestli je správné takovou zprávu vůbec do veřejného prostoru vypouštět.
Zkusil jsem nahlédnout do Kodexu Českého rozhlasu:
6.9 Český rozhlas smí odvysílat zprávu ověřenou alespoň ze dvou důvěryhodných a na sobě vzájemně nezávislých zdrojů, pouze v případě informací, které oficiálně zpřístupnily veřejné úřady a instituce, postačí jeden oficiální zdroj, není-li z okolností zřejmé, že jde o nepravdivé nebo nepřesné údaje. …(kráceno)… Pokud je v naléhavých případech pro nemožnost ověřit informaci u druhého zdroje a s ohledem na váhu veřejného zájmu, k němuž se zpráva vztahuje, výjimečně nezbytné odvysílat informaci pocházející pouze z jednoho zdroje, musí na to být posluchač upozorněn.
Oceňuji tedy používaný dovětek o neověřitelnosti zprávy. Ačkoli i sám tento dovětek mě vede k zamyšlení. Když někdo říká, že něco není možné, skutečně to není možné? Nebo je to jen těžké? Nevím.
Rozumím, že ve výjimečných a naléhavých případech je přípustné zveřejnit i ne zcela ověřenou zprávu. Velké pochybnosti mám ale o tom, jestli se vždy jedná opravdu o kritickou situaci, která by ospravedlnila nezbytnost příslušnou zprávu vypustit. A jestli její zveřejnění skutečně slouží zájmu veřejnosti.
Zajímá mě, jak se na zveřejňování neověřitelných zpráv díváte vy. Pojďme to zjistit anketou a v diskusi.
