Článek
Ve čtvrtek 30. ledna jsem se dočetl, že pan ministr Jurečka (KDU-ČSL) „věří, že pan prezident … novelu zákona o platech ústavních činitelů podepíše,“ (nejdřív 16. února, ale třeba taky ne), a že „nejpozději v posledním únorovém týdnu by účtárny měly mít k dispozici platnou právní úpravu, aby mohly vystavit a odeslat výplaty.“
Moji víru v jeho víru poněkud nahlodává druhý článek, který uvádí, že „Soudcovská unie ČR vyzývá prezidenta republiky, aby vetoval novelu platového zákona, protože novela je v hrubém rozporu s nálezy Ústavního soudu z loňského května.“
Hodně bych také přemýšlel o tom, jak se zachová sám pan prezident. Ten má totiž na vybranou: buďto podepíše a bude obviňován z toho, že tak učinil proto, že v dotyčném zákoně v § 15 je také nově odměna pro první dámu, anebo nepodepíše a bude za frajera, který „malou domů“ nehraje a úplatky nebere.
Ale o tom dnešní zamyšlení není.
Je o tom, že klid ministra práce a sociálních věcí mi signalizuje, že pan ministr buďto trošku nezná zákony, nebo jsou mu trošku fuk. A to obojí vidím jako problém.
Chyba první - výplatní termín
Ano, peníze zaměstnancům (v tomto případě ústavním činitelům) musejí být vyplaceny nejpozději do konce měsíce následujícího, jak říká první odstavec § 141 Zákoníku práce.
Ale je potřeba číst ten zákoník dál. Hned třetí odstavec stejného paragrafu říká, že „Pravidelný termín výplaty mzdy nebo platu musí být sjednán, stanoven nebo určen v rámci období uvedeného v odstavci 1“.
Tady ještě nejsme ve vysloveném porušení zákona - termín mají ústavní činitelé jistě ve smlouvách sjednaný, tak ho jen pro tentokrát porušíme, co je to pár dní mezi přáteli, no ne?
Když zaměstnanec dostane výplatu pozdě, nemá právo kvůli tomu ukončit jednostranně a okamžitě pracovní poměr, pokud ji dostane aspoň ve správném měsíci. Ale bude se zlobit, to je jisté (tyjo, vždyť já mám trvalák na hypotéku, co mám jako dělat?).
Takže důsledek této první chyby jsou přinejmenším našňupnutí ústavní činitelé.
Chyba druhá - mzdy a platy nejsou jen o samotné výplatě
Vážnější problém je ten, že než odejdou peníze na účty zaměstnanců, musí zaměstnavatel nejdřív jejich mzdy připravit a spočítat. Součástí toho je také to, že mzdová účtárna spočítá odvody na tzv. „triádu“, což je vtipný žargon mzdářů a daňových poradců, označující svatou trojici „sociální pojistné, zdravotní pojistné a daň ze závislé činnosti“. A na správu sociálního zabezpečení, jakož i do všech zdravotních pojišťoven, kde má zaměstnance, podá zaměstnavatel přehledy o tom, kolik mu to vyšlo a kolik tedy zaplatí. A tohle všechno je práce, která se sama neudělá, a která není „klik, klik, hotovo“.
A tady se už jednoznačně dostáváme mimo zákon.
§ 9 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti jasně říká, že termín podání přehledu a platby pojistného je 20. den následujícího měsíce. Tedy za leden je to 20. února.
A úplně to samé říká § 5 a § 25 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění.
A do třetice § 38h odst. 10 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů stanoví také úplně stejný termín pro odvod zálohy na daň ze závislé činnosti (tam tedy není termín přehledu, tahle daň se vyúčtovává až po skončení roku, ale termín platby existuje).
Jelikož poslední týden v únoru, o kterém pan ministr mluvil, začíná letos 24. února, není možné, aby byly zákonné termíny mzdovými účtárnami dodrženy.
Dokonce jsem přesvědčen, že i kdyby novelu pan prezident podepsal hned v neděli 16. února (jejda, příplatek za práci o víkendu), do čtvrtka 20. nejspíš novela nevyjde ve Sbírce. A i kdyby vyšla, tak odvody možná budou včas vypočtené, ale pravděpodobně nebudou připsány na účtech příjemců. Tedy budou téměř jistě zaplaceny pozdě.
A co se stane, když zaměstnavatel pošle přehledy a peníze pozdě? Za přehledy může dostat pokutu, za peníze mu běží úroky z prodlení.
A kdo ty úroky (nebo pokutu, nebo obojí) zaplatí? Zaměstnavatel.
A kdo je v případě ústavních činitelů zaměstnavatel? Stát.
A kde bere stát penízky na výplaty a odvody ústavních činitelů?
...no, nechme toho. To bychom se zase dostali někam, kam nechceme.
Shrnutí
Jestli pan ministr navádí k porušování zákonů, ať už úmyslně, nebo ne, máme to chápat jako signál, že se tedy ani my ostatní občané vlastně tak moc těmi našimi jakoby zákony řídit nemusíme?
Nejvíc je mi líto, že celá tahle taškařice nemusela nastat,
- kdyby pan ministr nepředložil novelu ke schválení až po podzimních volbách v roce 2024,
- anebo kdyby poté, co v květnu loňského roku Ústavní soud zrušil zmrazení soudcovských platů, někoho napadlo, že bychom třeba mohli řešit soudce a ostatní ústavní činitele samostatnými zákony.
Jsem přesvědčen, že v obou případech by k projednání a schválení došlo podstatně dříve.
Kdy už konečně skončí doba, kdy se zákony projednávají v pořadí jak se to komu hodí, a ne v tom, v jakém byly navrženy, nebo vznikla externí potřeba (povinnost) je projednat a schválit?
Kdy už konečně budeme schvalovat zákony včas, aby se všichni měli čas připravit na nová pravidla?
Nevím jak vy, ale já už nějak ztrácím trpělivost.
