Článek
Problematika reklamy ve veřejnoprávních médiích přichází na přetřes poměrně často.
Aniž bych se snažil znovu pouštět do hlubokých analýz, už letmá rešerše v zákonech říká, (aspoň tedy já to tam tak v § 50 odst. 1 Zákona č. 231/2001 Sb. O provozování rozhlasového a televizního vysílání čtu), že na České televizi se smí reklama vysílat jen na ČT2 a ČT4. Na jiných kanálech ČT jen v případě, že je podmínkou získání licence k vysílání konkrétního pořadu. U Českého rozhlasu je zase v § 51 napsáno, že kanály zaměřené na zpravodajství, publicistiku a vzdělávání reklamu vysílat vůbec nesmějí, ostatní do 3-5 minut denně. Výjimka (za mě rozumná) je na oznámení o vlastních pořadech a zboží (např. knížkách) plus na charitativní a veřejně prospěšné účely, pokud jsou tyto odvysílány zdarma.
Nebijte mě do hlavy za takto radikální zestručnění českého paragrafového houští, snad jsem základní myšlenku zákonodárce vystihl.
Patřím k tomu táboru, který říká, že do veřejnoprávních médií žádná reklama nepatří. Myšleno vůbec žádná. Proč?
Neplatím povinné koncesionářské poplatky proto, abych za ně musel poslouchat a sledovat jakoukoli formu reklamy. Jak to dělají streamovací služby? Nechceš reklamy, zaplať. A České televizi a rozhlasu platím, dokonce nedobrovolně. Tak tam taky nechci reklamy.
Reklamu vůbec pokládám za přežitou a neúčinnou. Ale to soudím jen podle sebe. Možná čísla říkají něco jiného. Já osobně si zásadně nic, co vidím v reklamě, nikdy nekupuji (říkám si, že když někdo musí svoje produkty propagovat takto, tak asi nejsou dost dobré, aby o ně byl zájem bez toho, že nám budou násilím podstrkovány).
Namísto reklamy bych na veřejnoprávních kanálech ocenil třeba přesnější informace o tom, co je v legislativním procesu, v jaké je to fázi, jak se to od původního návrhu změnilo, a co nakonec prošlo a dopadlo do Sbírky. Místo toho neustále slyším, že se některý ministr ráno probudil, dostal bezva nápad a ponese ho možná někdy na vládu. A dál nic. Spousta lidí se při takové zprávě splaší a uvěří, že to, co ještě do legislativního mlýnku ani nespadlo, už platí.
Ale zpátky k reklamě. To, co mě vždycky zvedne ze židle, je způsob, jakým si malý chytrý český člověk hledá cestičky, aby se nemusel držet zákonů a jejich původního smyslu. Jednou z oblíbených technik je schovávání se za slovíčka.
Tak například už delší dobu v ČT a na Českém rozhlase neslyším reklamu, ale sousloví „Sponzorem pořadu je …“. Nevím, jak vy, ale já za slovem „sponzor“ pořád slyším „reklama“. Zvlášť proto, že onen sponzor většinou nemá ani tu nejmenší souvislost s následujícím pořadem, vůbec se na jeho přípravě nepodílel, jen se k němu nalepil a zaplatil.
Jak napsal Shakespeare v Romeovi a Julii, „růže zvaná jinak bude vonět stejně“.
Onehdy jsem svým podřízeným řekl: „Ještě jednou uslyším, že to se tak dělalo vždycky, tak někoho vyhodím.“A co myslíte? Začali mi chodit s tím, že „to je taková historická záležitost“, šikulové. A když jsem jim zakázal prodávat tím, že nabídnou cashback, tak začali nabízet zpětnou provizi.
A teď už k nadpisu tohoto článku. Dnešním vrcholným zážitkem pro mě bylo, když jsem na Radiožurnálu slyšel reklamu, tedy pardon - sdělení od sponzora pořadu, jímž je ministerstvo práce a sociálních věcí. A podstatou toho veledůležitého zásadního sdělení bylo, že Česká správa sociálního zabezpečení se o nás krásně stará už sto let.
Tedy milí spoluobčané, tohle je fakt silná káva. Ministerstvo si (a troufnu si hádat, že ne zadarmo, tedy asi za jediné peníze, kterými disponuje, a kteréžto pocházejí z našich daní) koupí reklamní prostor na veřejnoprávním rozhlase (který je placen z koncesionářských poplatků, tedy jiné formy nedobrovolné „daně“), aby zvýšilo prestiž a dobré jméno úřadu, který (opět za peníze daňových poplatníků) se strašně nadře, protože jsme mu napsali tak složité a nepřehledné zákony (kdo že je píše?).
Nic proti úředníkům na ČSSZ, oni to fakt nemají lehké, ale tohle? Možná by bylo lepší jim dát prémie a nerozčilovat posluchače reklamou na … na co vlastně?
