Článek
Pojďme se zkusit na chvilku podívat na svět z trochu většího nadhledu. Zapomeňme pro jednou na konkrétní jména politiků a vládních stran jednotlivých zemí a dívejme se v měřítku, kde rozlišíme jen samotné země. Ve zkratce…
Čína: 1,4 miliardy obyvatel, 9,6 milionu čtverečních kilometrů. v roce 2012 největší ekonomika světa z hlediska parity kupní síly. Jeden úřední jazyk, jedna měna, jedny zákony, jedna zahraniční politika.
USA: 340 milionů obyvatel, 9,8 milionů kilometrů čtverečních. Nominálně podle HDP největší ekonomika, podle kupní síly druhá po Číně. Nejmocnější vojensky. Jeden úřední jazyk. Jedna měna. 50 států s vlastní legislativou, zastřešenou legislativou federální. Jedna zahraniční politika.
Rusko: 146 milionů obyvatel, 17 milionů čtverečních kilometrů (nejrozlehlejší země světa).Jedenáctá největší světová ekonomika nominálně, šestá v paritě kupní síly. Největší zásoby přírodních zdrojů na světě. Energeticky zcela soběstačné. Jeden úřední jazyk, jedna měna, jedny zákony, jedna zahraniční politika.
To jsou asi ti nejvýznamnější hráči, se kterými má Evropa nejvíc co do činění.
A vedle nich stojí Evropská unie. K lednu 2022 (po Brexitu) 447,5 milionu obyvatel (víc než Rusko i USA). Rozloha 4,2 milionu čtverečních kilometrů (půlka USA nebo Číny, čtvrtina Ruska).Třetí největší ekonomika jak nominálně, tak v paritě kupní síly.
Potud se dá říct, že EU je mezi těmi ostatními hráči podle čísel docela srovnatelná. Tak čím to tedy ksakru je, že si Amerika dovolí říct, že nás (EU) nechce k mírovým jednáním přizvat?
Je to jednoduché - Evropská unie v reálu není žádná unie, jen se tak jmenuje.
Máme 27 členských států s vlastní legislativou. To je podobné, jako v USA. Akorát nám chybí ta federální vrstva zákonů, která by tomu měla dávat jednotný rámec a tvar. To, co místo nich máme, jsou často s odpuštěním spíš výstřednosti, než něco prospěšného a vůdčího. A evropští úředníci dál ze všech sil tvrdě a s neutuchajícím elánem pracují na tom, aby evropskou ekonomiku spíš zabili, než rozjeli.
Vojensky jsme na tom poněkud chabě, několik států neplní ani slíbený příděl z rozpočtu na obranu z roku 2014, ostatní včetně ČR jen s odřenýma ušima.
Máme celní unii - to je dobře.
Do dneška ale nemáme harmonizované ani daně, ani trh práce (ten by vyžadoval mj. jednotnou důchodovou a sociální politiku, třeba stejný věk odchodu do penze). Časem je asi mít budeme, dá-li pánbůh, ale zatím je nemáme. Takže reálná migrace pracovní síly je pořád jen zbožné přání.
Zahraniční politika je stále v pravomoci jednotlivých členských států. Za mě je to dobře, dokud se nestaneme skutečnou unií. Takže 27 zahraničních politik, potenciálně zcela odlišných.
Máme 24 úředních jazyků.
Nemáme jednotnou měnu. (Neříkám, jestli je to dobře, nebo špatně, ale prostě ji nemáme. Asi bych s tím také počkal na skutečné sjednocení.)
No a když dojde na lámání chleba (nebo porcování medvěda ve formě poválečné obnovy), tak najednou zjistíme, že Evropa není žádných 27 rovnocenných partnerů, jak vyhlašuje ve svých zakladatelských listinách, že skutečná Evropa je jen osm států spolu s Velkou Británií, která EU v roce 2020 opustila, že Evropa je tedy reálně stále vícerychlostní.
Takže jestli EU nedokáže vystupovat jednotně a jednat svorně, ani když se jedná o vnitřní vztahy, jak ji mohou ostatní velmoci vnímat jako partnera? Nebylo by to od nich trochu divné?
Nezbývá než doufat, že si všichni odshora až úplně dolů vezmeme ponaučení ze sice hnusného, ale bohužel dost výstižného prohlášení bývalého ruského prezidenta o ošklivé staré panně, kterou nikdo nechce, a zapracujeme společně na tom, aby Evropa povstala z bláta, ve kterém se líně vyvaluje, oklepala se jako strom, podobně jako on se zbavila suchého listí v podobě tlučhubů a byrokratů, a dala se honem rychle do poctivé práce na tom, stát se zase nevěstou, u které se s nápadníky netrhnou dveře.
Musí začít cvičit, držet dietu, nečučet furt do mobilu, mýt se a česat.
A hlavně - učit se, učit se, učit se, aby jí zbytek světa pořád někam neutíkal.
