Článek
Tak jsem si dnes přečetl tenhle článek na Novinkách.
Píše se v něm, že jsme cca dvěma stovkám komunistických funkcionářů minulého režimu snížili důchody. Představte si to - průměrně o celých 1473 korun měsíčně! Když se to vynásobí, tak jsme tím ušetřili celých 3,2 milionu korun ročně.
Hurá! Naše ekonomika teď konečně poletí vzhůru jako raketa a možná díky tomu zbude i na protipovodňová opatření.
V tomtéž článku se dále píše, že jsme také zvedli důchody disidentům, což nás bude ročně stát 22 milionů. Ale kdo by to počítal, ne? Hlavní je ten pocit, jak jsme to jedněm neřádům konečně nandali a druhým hrdinům jak jsme konečně po právu poděkovali.
Ale nebojte se, to není všechno. Budeme pátrat dál, jak řekl ministr práce, a vyšťouráme z domovů důchodců a Alzheimer ústavů ještě další komunisty, na kterých se po právu zahojíme. O dalších disidentech k odměnění myslím nemluvil.
Jsem zvědav, jestli těch nově nalezených a na světlo vytažených zlořádů bude aspoň 13 tisíc, aby se to finančně vyrovnalo. Nepočítaje náklady spojené s tím hledáním a rozhodováním, komu ještě vzít a kolik, a komu už ne. Nebo se sepsáním a odhlasováním příslušného zákona.
Abychom si rozuměli, já to samotné zvýšení či snížení důchodu nikomu ani nezávidím, ani nepřeji. Jen mě zaráží:
1) že diskriminace podle politického přesvědčení nebo funkce je, pokud mě paměť neklame, u nás Ústavou zakázaná (až to někdo dá k ústavnímu soudu, vsadím se o pivo, že to vyhraje na první stání a bude zase z ostudy kabát),
2) že jsme to, pokud je to tedy takto v pořádku, neudělali už v roce 1990, 1995, 2000…,
3) a že se tím, jak jsme se jedněm staříkům pomstili a druhé staříky pofoukali, ještě chlubíme.
Vážně nemáme na práci nic lepšího, než se donekonečna šťourat v talíři dávno vychladlé polévky? Pomůže nám to nějak s tím, že aktuální stav důchodové deformy (to není překlep) je takový, jaký je? Vyřeší to vůbec cokoli z toho, co nás aktuálně pálí a bude pálit i v budoucnosti?
Komunističtí pohlaváři tady skutečně udělali spoustu špatných věcí, o tom žádná. Ale je k něčemu dobré se jim takto směšným a bezzubým způsobem mstít? Je vůbec dobré se komukoli za cokoli mstít?
Možná, že ano, pomsta je alespoň nějaký způsob zadostiučinění, řeknou někteří.
Jenže pomsta jako hodnota a program národa je zbraň dvojsečná. Nikdy nevíte, kam vítr zafouká příště, jak se krásně ukazuje teď po amerických volbách, kdy leckdo bere zpátečku a halasně odvolává, co ještě nedávno stejně halasně vykřikoval.
Pokud si z pomsty uděláme hračku a šidítko pro maskování skutečných problémů společnosti, může se nám to ošklivě vymknout z ruky. Příště se možná budou ti, kdo o tom mohou rozhodovat, chtít pomstít zase někomu jinému. Kuřákům, nebo těm, co nemají hudební sluch, nebo pěstitelům kaktusů… Důvod se přece celkem snadno najde vždycky. A vlastně se ani moc nemusí hledat, jak nás učí historie.
Sametovou revoluci jsme dělali jako sametovou právě proto, že nám přišlo špatné věšet lidi na lucerny za to, čemu často opravdu věřili a čemu pomáhali.
Asi by se mi víc líbilo, kdybychom začali řešit to, co řešit máme. Například jak to udělat, aby i Husákovy děti (nesnáším tu nálepku, asi proto, že k nim sám patřím a soudruha Husáka tedy fakt za svého taťku nepovažuji), nechodily do penze o 15 let později, než jejich rodiče a prarodiče, kteří celý život chodili do zaměstnání za socialismu, místo aby se vyčerpávali budováním kapitalismu. Nebo aby se děti Husákových dětí vůbec nějakého důchodu dožily.
Anebo, ale to jsem už opravdu snílek, aby se všechny vlády přestaly montovat do věcí, do kterých se montovat nemají. Aby fungovaly proti ekonomickému cyklu a proti tržním selháním, namísto toho, aby cyklus prohlubovaly a selhání vyvolávaly.
Abychom se jim jednou, až se zase vítr otočí, nemuseli zatoužit mstít.
