Článek
Toxické prostředí se stalo každodenní realitou nejen pro veřejně známé osobnosti, ale i pro běžné uživatele. Na tento alarmující stav zareagovaly dvě největší tuzemské komerční televize, Nova a Prima, které spojily síly v unikátní kampani s názvem Hejt není názor. Tvářemi projektu se stali herci i herečky jako Jiří Langmajer, Sandra Nováková či Martha Issová, kteří ve spotu režírovaném Marií Magdalénou Kochovou čtou ty nejbrutálnější komentáře, které jim lidé adresovali.
Cílem kampaně je poukázat na to, že za monitorem sedí skuteční lidé s emocemi a že nenávist překračuje veškeré hranice lidskosti. Symbolickým vyvrcholením projektu byl pokus o konfrontaci pod hashtagem řekni mi to do očí, kdy byli autoři těchto výroků pozváni na osobní schůzku. Výsledek byl výmluvný, nikdo z nich nenašel odvahu se svému terči postavit tváří v tvář.
Zatímco kampaň zdůrazňuje dopady na duševní zdraví a spolupracuje s organizacemi jako Linka bezpečí, Nepanikař nebo Safezona, problém sahá mnohem hlouběji než jen k ochraně celebrit. Útokům čelí politici, novináři, ale i děti, pro které může mít kyberšikana fatální následky v podobě úzkostí, depresí a ztráty sebevědomí.
Přestože kampaň vyvolává potřebnou diskusi, opomíjí zásadní roli samotných mediálních platforem a správců profilů. Právě zde leží jádro problému. Média a velké společnosti často nechávají nenávistné diskuse bez moderace, čímž vytvářejí toxický prostor pro všechny uživatele. Argumentem bývá ochrana svobody slova a odpor k cenzuře, jenže moderace diskuse není cenzurou. Je to základní nástroj kultivace veřejného prostoru.
Skutečným důvodem pasivity médií je často ekonomický profit. Algoritmy sociálních sítí jsou nastaveny tak, aby upřednostňovaly silné emoce a kontroverzi. Čím více nenávistných komentářů se pod příspěvkem objeví, tím vyšší jsou dosahy, což následně zvyšuje prodejní cenu reklamního prostoru a atraktivitu pro marketingové spolupráce. Média tak de facto profitují z toxicity, kterou ve svých vyjádřeních verbálně odsuzují. Je to paradoxní situace, kdy na jedné straně vznikají osvětové kampaně, ale na straně druhé se v honbě za čísly přehlíží fakt, že se z digitálního prostoru stává místo, kde chybí základní slušnost.
Společnost přitom v reálném světě pravidla jasně definuje. Pokud by někdo v restauraci fyzicky napadal hosty nebo jim vyhrožoval smrtí, byl by okamžitě vyveden personálem nebo policií. Nikdo by se v takovém případě neoháněl svobodou slova. V online světě však tato pravidla pokulhávají. Kultivované vyjádření odlišného názoru je základem demokracie, ale přání smrti a vulgarismy do diskuse nepatří. Pokud mají mít kampaně jako Hejt není názor skutečný dopad, musí dojít k systémové změně. Média a platformy musí převzít odpovědnost za prostor, který spravují, a přestat upřednostňovat algoritmy před lidskou důstojností a bezpečím uživatelů. Slušnost v komunikaci není slabost, ale nezbytný standard, který musíme vyžadovat v digitální sféře stejně důsledně jako v té fyzické.
