Článek
Jde o to, aby člověk prožil vyvážený život. Ne každý se narodil kvůli tomu, aby se nikdy nenapil. Co však dělat, když alkoholové dýchánky začínají přebíjet ne příliš vhodné excesy a už si o vás cvrlikají vrabci na střeše, že byste měl/a nebo mohl/a přestat pít?
Zbytečný strach z džusu s ledem
„Už ani skleničku,“ ozývalo se dlouho z ordinací lékařů, kteří si v mnoha případech dělali obavy z toho, aby se jejich pacient nevrátil k démonu alkoholu. Plátce zdravotního pojištění tak díky syndromu bílého pláště, ze kterého mají mnozí abnormální respekt, podlehl a vzdal se. Sám mám ve svém okruhu známých vyléčeného alkoholika, který si z preventivních důvodů nedá ani džus s ledem, protože má obavu, aby se v něm neprobudila chuť přidat si na led trochu vodky. Dobrovolně tak popíjí i v parných dnech jen čaj a za vrchol slasti nově považuje dvojku zteplalého pomerančového džusu.
Ne, děkuji. Už nechci.
S trendy svobody které do Čech přinesl pád železné opony však i do léčby alkoholové závislosti přišel i opomíjený koncept, který dříve pečlivě střežila pohraniční stráž.
Kontrolovaná konzumace alkoholu. Koncept, který pracuje s posílením zodpovědnosti jedince o jeho osudu! Pokud se v rámci terapie daří posílit vůli pacienta, ten nemusí opouštět svoji zálibu a klidně si dát po mastné huse k obědu vychlazenou dvanáctku!
Ono se totiž dá poměrně dobře naučit říkat si ve správný čas tajemnou formuli: „Ne, děkuji. Už nechci.“
Terapeut prostě zapracuje o něco více než lékař s tím, že pokud nalezne vnitřní spouštěče touhy po alkoholu, věnuje se dále motivaci ke změně a posilování schopnosti sebekontroly pacienta při kontaktu s návykovým mokem. Nevěříte? Můžete to zkusit!
