Článek
Ti, kteří nemají zájem a ke zpříjemnění svého pobytu za katrem jsou ochotni udělat cokoliv, je bohužel většina. Nejde každý osud jednotlivého člověka házet do jednoho pytle. Pravidla by se však nastavit měla!
Když táta není vzorem…
Česká republika je vázána mezinárodními dohodami o právech dítěte. Stále ještě nemáme ani veřejného ochránce práv, který by měl ve své kompetenci jen děti jako takové! Nyní tuto oblast supluje Kancelář ombudsmana.
Podle těchto závazků má každé dítě právo, aby znalo své biologické rodiče. Důležité to je zejména s ohledem na problematiku dědického řízení nebo oblast zdraví. Při narození malý človíček dostává do vínku dispozice ke genetickým chorobám, a tak je fajn mít alespoň základní povědomost o svém původu. Pro každého.
Bohužel tyto právní normy vůbec nerespektují právo na ochranu před svými biologickými rodiči. Malému chlapci nebo dívce tak může velmi brzo začít ze života peklo na zemi, protože vybrat si nemůže!
Někteří se vracet nechtějí
Neznám nikoho, kdo by mohl říci, že prostředí věznice je příjemným zázemím. Je to přirozené, nejde o lázeňská zařízení. Také se v nich neocitají lidé za odměnu, ale za trest. Základem tak musí být přirozený dril a dodržování řádu.
Některé matky mají možnost trávit čas se svými dětmi přímo v arestu. Oddělení pro ženy s dětmi je tak umístěno ve Věznici Světlá nad Sázavou. Klientkám tohoto zařízení je pak uzpůsoben režim tak, aby zahrnoval i jejich péči o nezletilé.
Tuto výsadu prozatím nemají muži, i když si dovedu představit, že existují vězeňská zařízení, jež by mohla být dětmi obývaná. Experimentální typ zařízení, věznice s otevřeným režimem, žije svým životem nedaleko Milovic, v Jiřicích. Jde o úspěšný projekt evropského střihu, odsouzení se během pobytu v tomto zařízení učí samostatnosti. Sami si vaří, sami chodí do práce, ve volném čase se pak věnují chovu hospodářských zvířat. Mají k dispozici králíkárnu a podílí se na výcviku vodících psů pro nevidomé.
Setkání s dítětem ukrátí nudu zločince
Bohužel za katrem bručí i ti, kteří se dopustili domácího násilí vůči druhému z rodičů nebo dokonce dítěti. Absurdní systém, mající na zřeteli především práva, by se měl však naučit být více pružným. Není možné uchovávat rodičovská práva u osob, které jsou více méně neustále agresivní a vlastnímu dítěti tak mohou způsobit psychickou újmu.
Ta může být dlouhodobá, pokud nikdo nezasáhne a neřekne jasné stop. Není přece možné, aby bylo dlouhodobě tolerováno právo rodiče na styk s dítětem, přestože o něj nezdárný rodič nikdy neprojevil ani zbla svého zájmu!
Anketa
Dnes se totiž účelově domáhají jen a jen kvůli zpestření pobytu setkávání se se svými dětmi odsouzené a odsouzenci, kteří jim třeba neposlali na výživné nikdy ani korunu! Fungující rodiny svých ex tak uvádí do existenčních problémů a samotným lpěním na realizaci kontaktu ohrožují psychiku svých dětí.
V těchto případech by měla být dána možnost orgánům sociálně právní ochrany dítěte a soudům, aby mohla být třeba i dočasně přijata opatření, která by respektovala přirozený řád věcí. Nikdo by neměl být k ničemu nucen. A tahat nezletilé do věznic, aby došlo k setkání s nezdárným tatínkem nebo maminkou (i když může jít o do kriminálu stále se vracející delikventní osobu) je házením hrachu na zeď uvnitř systému samotného. Agenda pro nového dětského ombudsmana tak může být od začátku velmi zajímavá!
