Článek
Nejde o procházku růžovou zahradou, je to řehole. Špatně se vyslovuje písmeno Ř a čeština má nejen více pádů než cizí jazyky, ale hlavu zamotá i časování.
Jak si kdo ustele, tak si lehne
Mám skvělého lékaře, alergologa, který je původem ze Sýrie. V Česku vystudoval medicínu a čekárnu má narvanou k prasknutí. Umí výborně česky a jako pacient si ho vážím nejen kvůli znalosti češtiny, ale i pro jeho lidský přístup k pacientům (kromě češtiny umí arabsky a jako lékař i latinsky).
Na školách jsou k vidění ukrajinští uprchlíci, kteří se biflují jedno slovíčko vedle druhého stejně jako to nedávno dělali Čechy oblíbení Vietnamci. Mnozí z nich dosahují výborných pokroků a otevírají se jim tak dveře středních a vysokých škol.
Na druhou stranu zde vidím plno migrantů v pomocných profesích s kolečky písku před sebou na stavbách, na které jejich mistři mluví lámanou češtinou. Startovní podmínky měl ovšem každý z nich úplně stejné. Stačilo se rozhodnout.
Jazyk je základem úspěchu
Svoboda znamená i odpovědnost. Děláme si každý ve svých životech to, co není zákonem zakázáno. Kdo chce studovat, může se o to pokusit. Pokud se někdo rozhodne nevzdělávat se, může si bez problémů užívat život ulice.
Těžko si představit českého lékaře v Německu či kdekoliv jinde na světě, jak své pacienty nutí k tomu, aby na něj mluvili nejlépe česky. Nebo jak jim něco říká a oni mu nerozumí. Pokud by věhlasný americký plastický chirurg MUDr. Bohdan Pomahač neuměl anglicky, nejspíš by dnes v některé z nemocnic ve Spojených státech vynášel odpadky.
Znalost jazyka stojí i za úspěchem herce Pavla Landovského na prknech vídeňského Burgtheatru nebo držitele několika několika ocenění Oskar od Americké filmové akademie Miloše Formana.
Mladí přijíždějí se zkušenostmi
Děti, které dnes chodí do školy, se povinně vzdělávají ve dvou světových jazycích. Stačí jim, aby dávali pozor a nepodceňovali domácí přípravu. Možná je slovíčka nebaví, ale hodně mohou odkoukat z počítačových her. Nebo při sledování filmů v původním znění. Jsou tak o míli před svými prarodiči, kteří si často museli jako se světovým jazykem vystačit s ruštinou.
Pokud se pak sami rozhodnou vykročit za svým štěstím a nechají si od rodičů zabalit buchty na cestu do batohu a vyrazit na zkušenou do světa, budou to mít jednodušší. Budou moci nabídnout svoji kvalifikaci ve světě, sebrat zkušenosti a pak se vrátit a ukázat, že na to mají i u nás doma.
Anketa
Skočit do řeky a plavat je tou nejjednodušší školou, která může člověka potkat. Za plotnami vybraných restaurací tak již dnes můžeme potkávat kuchtíky se zkušeností z michelinských restaurací stejně jako mezi advokáty najdeme týpky s ostruhami ze zahraničních právnických firem a mezi lékaři ty, kteří byli na zkušené třeba v Londýně nebo Německu.
Život migrantů je stejný všude ve světě. Jsou a nejsou vítáni. U nás to bez češtiny nejde, stejně jako to nejde našim v cizině bez znalosti jazyka země, do které vycestují. S prubířským kamenem na krku se musí každý vyrovnat sám. Jen tak nezůstane na ulici na holičkách, ale časem se bude moci vrátit a doma své zkušenosti zúročit.
