Článek
Neustálé stesky politiků na Magistrátu hl. m. Prahy jsou však odtržené od reality. Ano, náklady stoupají. Nejen pro dopravu, na jejímž financování se město podílí, ale i na školství. Není však třeba se ničemu divit, Praha se rozrůstá, lidé vydělávají více a tím pádem teče víc peněz i do magistrátní pokladny.
Rezervy se dají najít
Jde tedy o pláč na cizím hrobě. Pokud rostou veřejné příjmy, musí růst i veřejné výdaje. S tím se nic nenadělá, rovnice je dána přímou úměrou. Pokud tomu někdo nerozumí, měl by se vrátit do školy a zopáknout si hodiny matematiky. Levá strana rovnice by se měla rovnat pravé.
3 650 Kč, které nyní Pražané platí, jsou cifrou údajně esenciální, jakýmsi základem. Skokové zvýšení o 100 % by ji mohlo ukotvit na 7 300 Kč. Je to hodně nebo málo?
V době, kdy se příjmy z peněženek každého dokážou rozlétnout do prostoru rychleji než listí při podzimním závanu větru, je to dost! Možností, jak snížit zatížení peněženek cestujících je však přeci jen více, než se zdá.
Cestou mohou být dluhopisy
Odtrhávání soust z čerstvě servírovaného talíře vůbec nemusí nikdo vnímat jako tragédii, pokud se děje přiměřeným a elegantním způsobem. Stačí závazek voličům nezvyšovat výdaje nad celostátní inflační ukazatel. Každý si pak může rychle a kdykoliv vypočítat, o kolik bude platit více. A to každý rok.
Město se pravidelně rozrůstá nejen do výšky, ale i do šířky. Počet obyvatel stoupá, dopravní obslužnost očekává každý. I vozový park je potřeba pravidelně obměňovat a myslet by se mělo i na oblast investic. Již nyní se počítá s výstavbou další trasy metra.
Pro tyto účely je však možné zahájit jednání s bankovním sektorem a využít externích zdrojů. Pokud selže bankovní sektor, je možné vydat také dluhopisy. Zdá se mně, že nikdy nebylo tak jako dnes. Pražský magistrát je vlastně bez nápadu…
Je potřeba být kreativní
Nelze však čekat, až zahřmí, ale situaci řešit. Nejlépe hned! Stačí se otočit čelem vzad a vzít si příklad z toho, co již zafungovalo. Třeba Národní divadlo, které slouží i dnes, bylo financováno z vícero zdrojů – přispěla královská pokladna, zemský sněm, budoucí diváci a 5 000 zlatých vysolil i císař František Josef I.
Podobným způsobem byla financována i Bazilika svaté Ludmily na náměstí Míru. Vinohradští věřící se složili.
Přenesu-li se opět do současnosti a otočím se pohledem okolo Česka, vidím pár hodin jízdy za Prahou vídeňské radní. Ti do financování jejich dopravy zapojují prostřednictvím daně ve výši 2 eura zaměstnavatele obyvatel rakouské metropole. A ti platí, protože chtějí, aby jejich zaměstnanci byli v práci bez problémů a včas.
Cest k lepšímu financování dopravního podniku v Praze je tedy více. Důležité je, aby vybrané peníze nekončily v rukách nenasytných politiků a jim spřízněných firem. Dupnout si totiž mohou v oblasti mzdové politiky zanedlouho i řidičky a řidiči tramvají a autobusů. Bez nich by se provoz stejně jako nedávno v Německu prostě zastavil.
