Článek
Řády a vyznamenání jsou propůjčována hlavou státu při příležitosti významných státních svátků. Dnes se pro tyto slavnostní okamžiky vžil 28. říjen a 1. leden. Během těchto dní jsou také jmenováni zpravidla i příslušníci bezpečnostních sborů do generálských hodností.
Oslavili jsme 35 let svobody
Zákon o státních vyznamenáních z roku 1994 svěřil pravomoc prezidentu republiky, od té doby se Kancelář prezidenta na svých webových stránkách v archívu chlubí i seznamem oceněných.
Jak sama v dedikaci textu uvádí, navazuje se tak tradicí na zvyklosti země, dané prvními zákony z roku 1922. Tehdy došlo ke zřízení Československého řádu Bílého lva a Československé medaile Bílého lva.
Letošní sedmnáctý listopad byl dnem oslav pětatřicátého výročí od událostí sametové revoluce, která ukončila nadvládu jedné strany. Komunistická strana v roce 1989 padla a moc odevzdala zpět lidu. Pravda a láska zvítězila nad lží a nenávistí.
Pozůstalí metály a řády vrací
V Praze se nestřílelo, i když při střetu pořádkových jednotek došlo ke zranění mnoha demonstrantů. Lidé si oddechli, došlo k prvním svobodným volbám po více jak 40 letech, na pořadu dne se objevila témata jako restituce, privatizace a jiné. Začalo se podnikat a žít!
Co šlo, se vrátilo, a co nešlo vrátit původním vlastníkům nebo jejich potomkům se prodalo, dnes se státní podniky počítají pomalu na prstech jedné ruky. O tom, že by mohlo dojít k vracení státních vyznamenání se nikdy nemluvilo!
Ta jsou totiž de facto majetkem státu i po jejich propůjčení. Pokud obdarovaný zemře, měla by bát vrácena Kanceláři prezidenta republiky. To se však týká oceněných občanů s českým státním občanstvím, nikoliv cizinců.
Cizím státníkům ocenění zůstává
I letos některá bulvární média přinesla ve svém zpravodajství informaci o tom, že čestné občanství, udělené Klementu Gottwaldovi, zůstalo jmenovanému třeba v Liberci. Veřejná správa však nedělá nic špatného, stát se chová úplně stejně!
Existuje totiž i evidence odňatých a vrácených státních vyznamenání. V roce 2011 tak došlo k předání Řádu TGM III. třídy dědici jeho držitele Tomáše Medka, v roce 1993 vrátil na znamení protestu ocenění i disident plk. Zbyněk Čeřovský, v roce 1990 donesl ocenění Za zásluhy o obranu vlasti i estébácký šéf Rudolf Hegenbart a mnoho dalších.
Naopak Řád přátelství v roce 1989 nedostal černošský bojovník proti apartheidu Nelson Mandela, ještě byl ve výkonu trestu, nemohl si ho tedy převzít a úřednictvo Hradu na něj nejspíš zapomnělo. Do dneška se s metálem z Prahy naopak mohou chlubit dědicové Fidela Castra, Benita Mussoliniho, Jásira Arafata, Kim Ir Sena nebo Muammara Kaddáfího. Cizím státníkům prostě ocenění zůstává.
Držitelé státních řádů a vyznamenání se s ním dnes mohou rozloučit, pokud je jejich odnětí přikázáno soudem jako součást trestu. To se však bývalým státníkům, ačkoliv mohou během života patřit k diktátorům, v Česku nestává nebo se prostě na tento druh trestu zapomene.
