Článek
Být tomu dříve, kdy vládla strana a vláda v jednom šiku jako před rokem 1989, nikdo by se s námi nepáral a na zelených plochách by se stavěla sídliště jedno za druhým. Nenasytná hrabla bagrů by kácela jeden strom za druhým.
Nikoliv kolektivní, ale sdílené…
Dnes dokáže trh nabídnout k bydlení vyřazené lodní kontejnery, kde rez zamaskuje více či méně vkusná barva. Pak vše vypadá jako z cukrkandlu, ale jde v zásadě o řešení na dobu přechodnou.
Životnost podobných stavebnic bývá ohraničena, často nedochází ani k převodu vlastnického práva v rámci dědického řízení.
Anketa
Inspirovat se prý ale můžeme v zahraničí. Tam vedle normálních bytů lidé žijí i ve sdíleném bydlení. Oblíbené je především mezi studenty do 26 let, ale užívají si ho i starší lidé před tím, než začnou vydělávat na splátky. V některých bytech bývá pohodová atmosféra, jinde by však člověk ani za trest nebydlel.
Z lednic se jídlo „ztrácelo“
Stačí, když jeden z obyvatelů podobného příbytku bude chrápat nebo se z jeho „bettle“ bude linout typický odér dlouho nošených ponožek. Že se to může stát, o tom by mohli vyprávět obyvatelé vícelůžkových cimer na laciných ubytovnách, ti to dobře znají!
S podobnými projekty má svět bohaté zkušenosti. V Čechách se těmito myšlenkami zaobíralo stavebnictví především v padesátých letech minulého století. Světlo světa tak spatřil dům v Litvínově, kde bylo 352 bytů pro 1 400 zaměstnanců lovosické chemičky.
Domácnost mohla při podobném způsobu bydlení sice ušetřit na elektrice, protože lednice byly společné, ale kdo si v ní cokoliv zanechal na jindy, už se se svojí krmí potkat nemusel!
Budoucností mohou být družstva
Podobným architektonickým skvostem se může pochlubit i město Zlín. To šlo dokonce v rámci úspory prostoru ještě dál a s kuchyněmi v kolektivním domě počítalo vlastně jen na ohřev čaje nebo kávy. Nájemní smlouva totiž obsahovala závazek odběru 20 jídel měsíčně ze společné jídelny ubytovaných.
Doba pokročila, nároky lidí stoupají, problémy zůstávají. Dost důvodů k tomu, aby se nad tématem někdo zamyslel. Pilotní projekt připravil architekt Martin Mráz, který má za sebou bakalářská studia v Praze a magisterský titul z Lichtenštejnska. Již ve svých necelých 30 letech má za sebou úspěšné projekty v Rakousku, kde prokoukl trh s byty a nyní sbírá zkušenosti v Curychu.
Že dosud nedostal zelenou jeho projekt družstevního bydlení, za to nesou zodpovědnost pražští politici. V rámci družstva lze totiž vykoupit pozemek od města za rozumnou cenu, pokud město chce prodat. Pak už záleží jen na družstevnících, jak o svém budoucím bydlení rozhodnout. Nikdo jim nic nevnucuje jako tomu bylo v padesátých letech!
Aby mileniálové nekončili v králíkárnách, budou si muset svoje sny vybojovat. Kdo jen tak sedí v koutě a nic nedělá, sice nic nezkazí, ale také ničeho nedosáhne. Architekt Mráz dostal za svůj projekt ocenění v evropské architektonické soutěži New European Bauhaus Rising Stars. Větší radost by však nejen jemu udělala realizace projektu v Praze.
Zdroj: https://reclaimprague.cz/
