Článek
Pokud jsou však rodiče nezletilých odsouzeni k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, musí si jít odpykat trest. Osud dítěte pak dostává úplně jiných rozměrů. Jen ti nejmenší totiž mohou trávit čas za mřížemi s rodiči, zpravidla matkou. Později to vhodné nebývá, šlo by o traumatizaci křehké dětské duše.
Péči je lepší svěřit příbuzným
Jakmile za rodičem zaklapne vězeňská brána, musí být o juniora postaráno. Nejde jen o jídlo a postel na spaní, ale v ideálním případě i vlídné a chápající prostředí. Peřinka, pod kterou se děti zachumlají, by měla být z jemného peří. Za své rodiče totiž nemohou. A už vůbec ne za skutky, díky kterým se z nich stala lovná zvěř policejních pátračů!
Pokud je možnost ponechat dítě v jeho přirozeném prostředí, je to vždy lepší než pobyt v institucionálním zařízení. Povinnost postarat se tak leží na druhém rodiči, jako další připadají v úvahu prarodiče nebo tetičky a strýčkové.
Není-li možné péči zajistit u nejbližších, ke slovu se dostávají soukromé nebo státní dětské domovy. Ty mají péči v popisu své činnosti a je u nich zachována důstojnost nezletilého, a to včetně péče o něj. Někdy je svěřeno do přechodné pěstounské péče.
Nezletilý nemůže za skutky rodičů
Děti se mohou stát v této pro ně velmi citlivé době i nechtěným středem pozornosti svých spolužáků. Najednou nejsou jako ostatní, ale odlišují se. Mají stejné nebo podobné oblečení, ale také se na nich objevuje cejch těch, jejichž rodiče jsou kriminálníci.
Může tak u nich dojít k razantnímu zhoršení prospěchu a chování. Mají tendenci bránit své rodiče, které nejspíš ani sami neznají jako zločince, ale milující osoby.
Dítě může být v láskyplné péči otce nebo matky, která je zlodějkou, podvodnicí, pachatelkou loupeže nebo osobou odsouzenou za jiný trestný čin. Důsledky trestně právního chování rodiče tak dopadají i na dítě, které za nic nemůže.
Do dospělosti s traumatem
Další kontakt dítěte s rodičem může probíhat během návštěv, které jsou ve věznicích povoleny jednou měsíčně v rozsahu až tří hodin. To se ovšem musí nalézt někdo, kdo do věznice s dítětem dojede. Dětské domovy nemají finanční prostředky na převozy, s nimi jejich napjatý rozpočet nepočítá. V Česku počet odsouzených mužů a žen atakuje neuvěřitelnou hranici 20 000 osob a kolik z nich má děti nikdo neeviduje.
Zbývá telefon nebo dopisy. Na poštovné si musí dítě ušetřit ze skromného kapesného. Pokud někoho napadá, že postarat se může rodič dítěte a poslat mu z pracovní odměny nějakou korunu, jde o lichou představu. Ani ve věznicích není přehršel pracovních příležitostí a kdo z odsouzených není zařazen do práce, dostává měsíčně sociální kapesné ve výši jedné stokoruny.
Zahraniční výzkumy ukazují, že pokud není dítěti během pobytu rodiče za mřížemi věnována náležitá péče, vede situace k jeho frustraci. Přichází totiž o ideály a bezproblémové prožívání příjemných okamžiků během svého vývoje. Ten je narušen. Díky tomu, že se cítí opuštěno a zrazeno, začíná v něm klíčit odpor k systému, ve kterém žije. Ten se časem může přetavit v toleranci kriminálně závadového chování. Jde o těžká traumata, která si pak odnáší do dospělosti.
Nedávno se na Pražském hradě mohlo setkat několik dětí vězněných rodičů s prezidentem a jeho chotí. Na chvilku se tak mohli cítit důstojně a uvědomit si, že o ně v životě někdo stojí, i když jejich rodiče spáchali skutky, které se nedělají. Štědrý den sice děti prožijí bez svých rodičů, ale byla jim dána naděje do života, že právě oni ho mohou mít lepší než jejich tátové a mámy.
Zdroje:
