Článek
Český právní řád má jako kterýkoliv jiný právní řád na světě svá zajímavá specifika. Ve Francii platí například právní norma z roku 1910, která zakazuje líbání na vlakových perónech.
Neúmyslná škoda je omluvitelná
Původně logické opatření, které mělo odstranit zpoždění způsobená cestujícími, není sice vynucováno pod hrozbou nějakého konkrétního trestu, ale i dnes byste mohli být napomenuti. Přesto, že evidentně ztratilo smysl, protože letmý polibek před odjezdem na nástupišti rychlovlak nezastaví. Už se do něj totiž nenastupuje, ale po zavření dveří se do něj nikdo nedostane.
Náš právní řád zase chrání děti do 13 let za škodu, která jimi byla způsobena neúmyslně, i kdyby s sebou měly doprovod, jenž za ně přebírá odpovědnost v plném rozsahu.
Na prvním místě bude prošetřeno, jestli osoba se zodpovědností vykonávala dohled náležitý. Mohla, i když došlo ke škodě. Prostě dítě sledovala a kopnutý balón nesměřoval ani proti oknu, ten se mohl cestou odrazit a změnit směr. Úmysl opravdu nehledejme.
Náhrada škody nemusí přijít nikdy
V praxi tak mohou nastat poměrně kuriózní situace. Dvanáctiletý dostane k ukrácení volného času do své moci míč, se kterým se rozhodne trochu si zakopat. Nešťastnou náhodou dojde k nárazu odraženého letícího míče do okenní tabulky, která se přirozeně na základě fyzických vlastností svého materiálu rozbije.
Kdy by chtěl škodu uhradit, může se obrátit na pojišťovnu, pokud je pojištěn, anebo požádat výrostka o spojení na jeho rodiče. Ani v jednom z těchto možných postupů však nelze předem říci, že zasklení provede někdo za poškozeného.
Občanský zákoník v platném znění totiž děti do 13 let jejich věku prakticky vyviňuje ze všech neúmyslných škod, které v souvislosti s jejich existencí mohou nastat a o tuto právní skutečnost se může pojišťovna kdykoliv opřít.
Stejně tak rodič nebo jakákoliv jiná osoba, vykonávající nad malým nešťastníkem dozor a nikdo ji nemůže donutit, aby učinila opak.
Okno si tedy poškozený zaplatí sám.
I okno má svoji hodnotu
Jen na první pohled se může zdát, že věc lze řešit na místě a bez emocí, jen v duchu dobrých mravů, které jsou základem našeho právního řádu.
Pětistovku za rozbité okno zaplatí nejspíš na místě každý, kdo se v podobně nepříjemné situaci ocitne. Má klid, pocit zadostiučinění a dítě do budoucna ponaučení, aby dávalo větší pozor, což se jako výchovný argument hodí vždycky.
Ovšem ve chvíli, kdy dojde k neúmyslnému vysklení nikoliv obyčejného okna, ale čerstvě nainstalovaného okna rekonstruované vitráže u kostela. Nemusí proběhnout už vše úplně tak hladce. Nepůjde totiž o pětistovku, ale může jít o škodu, která přesahuje běžné možnosti člověka, který dozor vykonává. Farář může špitnout: „Je to za 50 tisíc,“ čímž nebude od reality vzdálený ani o píď, pokud jde o náročnou ruční práci, složenou z mnoha různobarevných částí okenní výplně.
Na odstranění způsobeného neštěstí se pak budou muset nejspíš složit farníci, i když ti za nic nemohou. Je léto, máme prázdniny. Opatrnosti proto není nikdy dost! A abychom ji předcházeli, můžeme v obytných zástavbách dítěti raději svěřit místo kopačáku míč z molitanu. Sichr je sichr a dobré zkušenosti s ním mají i rodiče živějších dětí s ADHD z panelákových domů. Kopání do molitanu totiž nikoho neruší a ani nic nepoškodí.
