Článek
Dítě není hračka a pořizovat by si ho měl pouze člověk, který je dostatečně vyzrálý na roli rodiče. Co si budeme vykládat, péče o dítě není procházka růžovou zahradou. Mezi dětmi se najdou jedinci, kteří často nerespektují ani své rodiče.
Outsider ve třídě
Začínají pak hltem piva na ulici v partě spolu s jinými výrostky, ale rychle přejdou k cigaretám. Od nich je jen krůček k marihuaně. Trasa je pak více méně daná. Po první posprejované zastávce to může být rozbitá výloha a nakonec ukradené auto.
Zanedbání výchovy je pak odrazem situace, která panuje uvnitř rodiny samotné. Může jít o přehlížení základních potřeb. Mezi ty se řadí potřeba bezpečí, lásky, přijetí, výživy.
Je to však i svádění k zahálčivému způsobu života, mezi který typicky řadíme neomluvené absence ve škole nebo odmítání pomoci s přípravou do školy. Dítě pak obtížně navazuje přirozené kontakty v třídním kolektivu, stává se z něj outsider.
Kolonoskopie bolí
Bohužel jde o situace, které jsou na dítěti vidět úplně nejméně. Skoro nikdo kromě spolužáků nebo vyučujících ví, že maminka neposílá dítě do školy. Může jít o vymydlenou holčičku nebo chlapečka, který má prý jen zdravotní problémy…
Varovným znamením pak může být také objednání dítěte k nestandardnímu ošetření. Jde v 8 letech na kolonoskopii, i když se na ni pravidelně chodí po padesátce? Dvakrát měř, jednou řež. I dětský lékař tak může upozornit, že něco není v pořádku.
Anketa
Bolesti břicha v dětství máme za sebou skoro všichni. Šlo o oblíbenou výmluvu, pokud se nám nechtělo do školy. Za den nebo dva bylo vše v pořádku, ale pokud rodič trvá na odborném vyšetření, zpozornět by měl každý, kdo se s dítětem dostává do styku. Kolonoskopické vyšetření je totiž nepříjemné a může dítě i bolet.
Čas hraje proti zájmům dítěte
Na první pohled starostlivý rodič, který však žene svoji ratolest od jednoho lékaře k druhému a ti tápou. Není zřejmý žádný objektivní činitel, jen fixace rodiče na dítě a naopak. Tak nějak začíná Münchhausenův syndrom.
Zpravidla matky jeho prostřednictvím řeší svoji psychickou nestabilitu, frustraci z partnerských vztahů, i když jejich cíl je jediný. Soustředit na sebe pozornost jako na oběť. Pokud pomáhající profesionál, sanující situaci dítěte, není informován v celé šíři problematiky, nemusí se v ní orientovat a jeho snaha tak může vyjít na prázdno.
Je to pak výstřel do tmy, často však bývá pozdě. Pokud nedojde k odebrání dítěte nebo jeho svěření do péče jiné osoby, může přehnaně pečující rodič přesměrovat svoji touhu po pozornosti do agrese. Takový rodič totiž bývá velmi autentický nejen díky syndromu, ale i narcistní poruše osobnosti.
Jen řešením situací v týmech, složených nejen ze sociálních pracovníků, může dojít k ošetření práv dítěte. Pokud je k situaci svolána případová konference, určitě by v ní měl být zastoupen dětský lékař nebo psychiatr. Jinak nám dítě proklouzne mezi prsty, je odebráno a může skončit i v ústavní péči.
