Článek
Na vztahu mu nejspíš záleželo. Přišel, aby se poradil, jak lépe pracovat se svými emocemi. Při hádkách na ní křičel. Při poslední jí vytrhl z ruky telefon. Obával se, jestli nejde o domácí násilí.
Řešením je odchod z domácnosti
Domácí násilí je fenoménem, které se může dotknout mnohých z nás. Tolerovat ho však nelze.
Pokud se přehlíží, může slabšího „uvařit“ jako žábu ve vodě. Postupně. Nejdříve jde o křik, pak o odebírání telefonu, kontrolu jeho obsahu, omezování osobní svobody. „Nebudeš se stýkat s tím,“ nebo „V krámu můžeš utratit jenom tolik a tolik.“
Pokud se tak děje opakovaně, za dveřmi společného obydlí, je potřeba to řešit.
Děti jako účastníci podobných vztahů jsou oběťmi v druhé řadě. Kdo nechce zničit sám sebe nebo vystavit své děti nebezpečí, měl by zamknout a jít věc řešit.
Útoky se stupňují a jsou cílenější
Kde není žalobce, není soudce. Ohroženi nejsou jen lidé v klasických partnerských vztazích, ale i senioři, obývající domácnost se svými mladšími dětmi a bohužel i děti. Vůbec přitom nehraje roli, jestli je agresorem muž nebo žena. Tím totiž může být kdokoliv.
Specifikem domácího násilí je skutečnost, že narušuje pocit bezpečí. Tím by měl být pro každého jeho domov. Ne vždy tomu však opravdu je. Změna místa bydliště z útulné klícky na peklo na zemi se však neděje ze dne na den.
Jako když se rozlézá po bytě zápach. Nejdříve je na jednom místě a postupem času zalézá do všech děr v domácnosti. Těžko se pak určuje okamžik, kdy vypuklo. Má také vzrůstající tendenci. Od občasných nadávek přechází v systematické, první odstrčení nebo facka pak může znamenat o týden později monokl pod okem od rány pěstí.
Sebedůvěra přijde zpět
Policie České republiky doporučuje v případě jakéhokoliv náznaku vypracovat si záchranný plán. Někdy totiž může jít o život! Součástí plánu na evakuaci je shromáždění základních potřeb, které člověka doprovází během normálního fungování. Doklady, peníze, kreditní karty.
Anketa
Pokud se člověk rozhodne domácnost opustit, může mu být ze strany pomáhajících profesionálů nabídnuto i azylové ubytování. Některé neziskové organizace disponují i utajenými byty, kde každý najde bezpečné prostředí.
Výčitky ani sebeobviňování nejsou na místě. Prvořadým úkolem je nalezení ztracené sebedůvěry, která může být dlouhodobým působením výrazně pochroumaná. Oběť se totiž v roli oběti nikdy neocitá dobrovolně!
Nejde jen o na první pohled asociální rodiny, o kterých ví celé sousedství a vrabci si o nich štěbetají na střeše. Když jsem kdysi pracoval na OSPODu (orgán sociálně právní ochrany dítěte), řešil jsem případ nemocničního primáře, který doma napadal svoji ženu, také lékařku… Byl absolutně bez náhledu! Pokud si mladý muž, o kterém se zmiňuji v úvodu článku, najde prostor pro krocení emocí, bude z něj jednou určitě příkladný táta od rodiny. Sám rozpoznal nebezpečí a dovedl šlápnout na brzdu.
Zdroj:
