Článek
Kdy jindy by se měl senior odvázat, když je na hony vzdálený své biologické rodině, která na něj mnohdy zapomíná? Jako ubývají návštěvy synů a dcer, vnoučat a vnuček, neteří a synovců, objevuje se prázdné místo v srdci.
Nemusí se ani do lázní
Právě to může být velmi rychle zaplněno někým, koho má babička nebo dědeček de facto po ruce. Zpravidla nejde o pracovníky obslužné péče, ti to mají ve svých kodexech zapovězeno, a tak jsou na řadě vrstevníci.
Třeba ti z vedlejšího pokoje nebo patra, pokud jde o čiperného jedince, který nemá problémy se protáhnout a sešupajdit po schodech nebo na vozíku dojet k výtahu a nechat se zdviží dopravit tam, kam potřebuje.
Láska kvete v každém věku a místa posledního zakotvení, daleko od domova, to je stav, kterému odolá málokdo! Dříve se za erotickými zážitky jezdilo do lázeňských zařízení, dnes mohou vztahy překreslit právě místa, kde se žije komunitním způsobem života.
Těšili se na drobotinu
Jedna známá mně nedávno vyprávěla dokonce příběh z domova, ve kterém žije, i když ten není určen pro seniory, ale jde o běžný činžák v lukrativní pražské čtvrti, patřící Společenství vlastníků jednotek. V něm i po smrti manželky bydlel pětadevadesátiletý bývalý armádní důstojník.
Ulicí už si to nerázoval v zeleném do nedalekých kasáren a zpět, ale v klidu chodil opřený o chodítko do nedaleké samoobsluhy na nákup, sem tam se zastavil na zmrzlinu v kavárně. Dcera, která mu pomáhala vést domácnost, už byla v důchodu také, a tak si vzala na starosti administrativu.
Anketa
Nebylo schůze Společenství vlastníků, aby se nepřihlásila o slovo a všem s radostí nesdělila, že až v bytě bude bydlet její vnuk, mají se všichni spoluvlastníci připravit na milá dvojčata, která právě začala chodit na základní školu! Prý jsou to hodná děcka a všichni budou koukat, až je uvidí.
Dědit může ten, kdo se stará
Důstojníkovi na penzi zatím nákupy laskomin nosila čerstvě najatá hospodyňka, která udržovala i celou domácnost k světu. No a bývalý tankista ji sem tam pozval i do cukrárny! O čem si vyprávěli, vědí jen oni dva.
Když začal soused známé hůře vidět, paní na úklid neváhala a začala mu i číst, aby si užil svých šedin a zbytečně se nestresoval. Dva měsíce před smrtí, kterou vůbec nečekal, požádal svoji spřízněnou blízkou o ruku a týden na to se konala komorní veselka.
Na ní chyběla jak jeho dcera, tak vnoučata se svými dětmi a v baráku sousedům došlo, že už je asi ani neuvidí. Ani na pohřeb nikdo z nich nepřišel. V domě nyní jako spoluvlastnice bydlí mladá vdova se svým nezletilým dospívajícím synem a z vdovského důchodu splácí kousek bytu, který připadl dospělé dceři manžela coby podíl neopomenutelného dědice na poměrně širokém majetku.
Podobné příběhy se odehrávají mezi klienty mnoha domovů pro seniory po celém Česku a světě vůbec. Někde mají dokonce jednolůžkové pokoje, a to je už terno! Tam si babička nebo dědeček může pozvat návštěvu svého srdce bez jakéhokoliv omezení. A když jiskra přeskočí, může to být láska jako trám!
