Článek
Není to nic ponižujícího. Lékařská věda je zde od toho, aby pomáhala. Dokonce dnes nikdo hříšníka nebude ládovat antabusem jako dříve, ale ke slovu se může dostat terapie. Kdy je správný okamžik nalít si čistého vína a říci si, že s pitím končím?
Vykázaná platí
Žádná oficiální hranice neexistuje. Někdo se sklenky nedotkne už nikdy proto, že experiment z jeho 15 – 16 let skončil u záchodové mísy s ranním bolehlavem. Jiný si negativní důsledky požívání alkoholu uvědomí, když se ozve lékař a suše při kontrole po odběru krve sdělí: „Začínáte vykazovat cirhotické rysy. Vyzkoušejte ostropestřec, třeba vás trochu zregeneruje.“
Anketa
Bohužel jsou mezi námi i lidé, kteří nevidí – neslyší. Pak může dojít i ke ztrátě sebekontroly. Nasedne do vozu a jede, jízdu pak v nejlepším případě ukončí náhodná silniční kontrola.
Ještě horší je, když na povrch vybublá skrývaná agrese a dojde k napadení partnera/ky ve společné domácnosti. Často pak jde již jen o prostor pro práci kriminalistů, kteří zdokumentují rozsah škod, zajistí místo činu a když opilce nepřevezou na záchytku a následně do cely předběžného zadržení, mohou ho vykázat ze společného obydlí.
Chtění je zásadní
Z tohoto důvodu může dojít raz dva i k rozpadu vztahu, následnému dlouholetému běhání po soudech, spojených s dělením majetku. Dítě rozdělit nelze, k němu je třeba hradit výživné a zpravidla určit dobu a časy styku.
Dítě totiž za rodiče nemůže, alkoholikem může být kterýkoliv z rodičů. A ten díky popíjení rodičovská práva neztrácí…
Dobrovolné rozhodnutí k léčbě závislosti pak v sobě skrývá mnoho zcela zásadních pozitiv. Klient (pacient, protože podle Mezinárodní klasifikace nemocí je jakákoliv závislost nemocí) je motivován. Chce. A v tomto zcela zásadním okamžiku jde o komplex hodnot a cílů, které posilují nejen sebedůvěru, ale jsou i prodlouženou rukou terapeuta při hledání cesty k cíli.
Oporou může být rodina
Začíná se zpravidla s očistou prostoru. Kde všude alkoholik může doma schovávat láhve k zahnání žízně před svým okolím? „Kdo by si myslel, že jde jen o knihovnu, hluboce by se mýlil. Já měl flašku i u popelnice, abych se mohl napít, když jsem vynášel odpadky. Klidně třikrát denně. No a v létě byla perfektní nádoba na posekanou trávu u sekačky. Tam jsem měl láhev tvrdého. Doma to pak bylo ještě na záchodě, za závěsem v každé místnosti a pod sedákem televizního ušáku,“ dozvěděl jsem se od dnes již abstinujícího klienta.
Kromě rozhovorů o smyslu života jsme museli najít spouštěč, tedy okamžik, který vedl k prvnímu loku během dne. Tím byl pocit nenaplněnosti a prázdnoty. Ten jsme vyplnili nalezením náhradních aktivit. Klient se vrátil ke sportu, který dříve provozoval a na pracovišti se s chutí pustil do získávání nových zakázek.
Oporou v jeho okolí mu byli rodiče, i když šlo o dospělého muže. Dříve na něj neměli čas a přehlíželi ho, nyní se rodina začala pravidelně scházet. Vědomí, že se člověk může v životě o někoho opřít, je motivující.
Kdo z alkoholiků si nalije čistého vína, podívá se pravdě do očí, může povytáhnout obočí, ale jde o první krok na cestě k řešení. Umírněná nebo nulová konzumace pak je cílem, který zahřeje a potěší. Důležité je odhodit ostych a pokud to člověk nezvládne sám, zvednout se, jít a svěřit se do rukou odborníků.
