Článek
Vzpomenete si, jak jste ony dny prožíval?
Táta se angažoval hned po válce, byl poslancem Parlamentu. Asi půl roku před svým zatčením mě, tehdy dvanáctiletého, vzal do Dobré vody na dovolenou, kde mně řekl, že kolem něj začíná být trochu horko, ať se o všechny postarám. Moc jsem z toho neměl rozum. Pak se v dejvické Srbské ulici objevilo před naším domem několik mužů, kteří jen tak chodili. No a jedno ráno někdo zazvonil. Vtrhlo jich k nám asi tucet. Domovní prohlídka. Na jeho rukách zaklapla pouta. Dovolili mu, aby se se mnou rozloučil.
Co se dělo pak?
Úplně se nám převrátil život. Stěhovali jsme se. Dostali jsme dopis s příkazem do 24 hodin se vystěhovat. Skončili jsme někde v Braníku. S sebou jsem si vlastně nevzal nic.
Jaké jste měl jako dítě sny o své budoucnosti?
Já chtěl jít na divadelní fakultu, ale řekli mně, že studovat nemohu a poslali mě do ČKD Stalingrad vyučit se dřevomodelářem.
To je dost vzdáleno od kumštu…
Byl tam divadelní kroužek, do kterého jsem mohl chodit. Šlo o náhodu. Vedl ho ředitel Vesnického divadla. Zkusil jsem se tedy na fakultu přihlásit ještě jednou. A nebyl jsem přijat. Nějaká soudružka na fakultě mně doporučila, ať jdu ještě aspoň na rok do slévárny, tak jsem šel do slévárny.
Pak vás vzali?
O rok později už ano, v roce 1956. Ochrannou ruku nade mnou držel pan profesor Radovan Lukavský. Tomu šel táta po propuštění poděkovat. Bez pana Lukavského bych hercem nikdy nebyl.
Kde všude byl váš otec vlastně vězněn?
Pět let na Mírově, pět let v Leopoldově a dva a půl roku ve Valdicích. Jednou za měsíc jsme měli povolenou návštěvu v délce 15 minut. Několikrát jsem za ním byl. Vlakem do Bratislavy, pak do Leopoldova. Čtvrt hodiny. Za mnou bachař, za tátou bachař. No a tak jsem i tátovi oznamoval, že maminka umřela na selhání srdce.
Máte na něj doma nějakou vzpomínku?
Do dneška mám dopisy od něj, psané hůlkovým písmem. Pomocí nich nás vychovával i takto na dálku.
Jak se dostal na svobodu?
Propuštěn byl po 15 letech. Hned si pak začal užívat život. Párkrát jsem se setkal i s dalšími politickými vězni v jednom z hotelů na náměstí I. P. Pavlova v Praze, kde se scházeli. Vyprávěli mně o něm, že je držel při životě.
Měl nějaké plány po roce 1989?
Byl plný síly a energie! Dokonce se ještě jednou oženil. Shodou náhod se jeho druhá žena jmenovala také Hrušková. Koupil dům v Čerčanech, kde chtěl, abychom se jako rodina scházeli. Bohužel nemovitost měla závadu na elektroinstalaci a ve vysněné stavbě uhořel.
Vypadáte i s bohatými životními zážitky velmi svěže. Jak to děláte?
Chodím podle možností pravidelně plavat a otužuju se. Mám také rád procházky, i když dnes už pro jistotu s trakingovými holemi. Samozřejmě stále hraju a přednáším.
Kde vás mohou diváci vidět?
Jezdím s divadelní společností Háta a sem tam pobavím i děti v rodinném Divadle nejen pro děti. Se studenty se pak setkávám na Slovensku, kde učím na divadelní akademii v Banskej Bystrici.
V roce 1977 vystoupil herec v kontroverzním dokumentu Československé televize, který kritizoval Václava Havla. Kdo ví, za jakých okolností dílo vznikalo a v jaké situaci se tehdy nacházel. Kdo bez viny, ať hodí kamenem! Když Janu Přeučilovi bylo 12 let, došlo k zatčení jeho otce Státní bezpečností a po půlročním vyšetřování byl 8. června 1950 odsouzen na doživotí. Jan Přeučil si vzpomíná, že v den zatčení tatínka bylo půl páté ráno a byl ještě v pyžamu. Buďme všichni rádi, že žijeme dnes, kdy můžeme beze strachu z následků říct svůj názor kdykoliv a na cokoliv.
