Článek
Nechodím zpravidla příliš často do obchodních center, ale tentokrát mě do něho zima zahnala. Zaparkoval jsem si dole v garážích a vyrazil ukojit nákupní touhu. Nešlo o potřebu, jen krácení volného času, porozhlédnutí se po nových krámech a zhodnocení slevových akcí.
Po chvíli jsem se posadil v kavárně a objednal si kávu se sodou, zrakem jsem bloumal bezcílně okolo sebe. O víkendech jakoby se čas nezastavil a to si ještě jako dítě pamatuju, že v neděli bylo prostě všude zavřeno.
Anketa
Výdobytek nové doby odnášejí prodavačky, ty se často ani nezastaví. Přitom jen pár kilometrů za hranicemi jsou všichni doma. Kdo si nestačí nakoupit v týdnu, má prostě v neděli smůlu. V Německu, Polsku, Rakousku. Jen Česko a Slovensko jede v obchodech na plné obrátky!
Při placení jsem se nejdříve orosil. Devadesátpět bych nejspíš zaokrouhlil na stovku, o tom ani potom, ale já neměl peněženku. Ne, nikdo mi jí neukradl ani jsem jí neztratil, jen jsem si měnil kalhoty a nechal jí doma na stole.
Z bundy jsem tedy vylovil jediné drobné, 93 Kč. Vysázel jsem je na stůl a kápnul „božskou“. V duchu jsem si představoval, jak na mě paní volá Městskou policii nebo mně nařídí jít umývat nádobí. Omlouval jsem se, možná jsem se i trochu červenal.
Servírka, kterou jsem viděl poprvé v životě, protože tak často do kavárny, ve které jsem byl, nechodím, mně vytrhla trn z paty: „Dáte mi je příště, nelamte si s tím hlavu,“ čímž mně spadl kámen ze srdce. Zastavím se tam hned v týdnu. Děkuji.
