Hlavní obsah

Štědrý den: lážo–plážo… až na ty banány a kapsáře. Lekce nečekaného štěstí

Foto: pexels.com

Ruka šmátralka byla sice hbitá, ale zůstala bez kořisti.

Štědrý den si zpravidla užívám lážo - plážo. Žádný spěch ani stres, pohodička. Letos jsem se seznámil se ZOO Zájezd nedaleko Kladna a měl pocit, že mě nic dalšího výjimečného nečeká.

Článek

Chyba lávky! Myslet znamená houby vědět. Do víru událostí jsem se dostal částečně vlastním přičiněním a částečně náhodou.

Objevil se i nedostatek

Každoroční soutěžní klání mezi mnou a obchodními řetězci skončilo, řekl bych, remízou. Kuřecí řízky hodinku před koncem prodejní doby byly opravdu o půlku levnější, a tak jsem si vzal i na zaplnění mrazáku. Naopak už nebyl ani jeden banán a i o mandarinkách si mohu nechat o vánočních svátcích jenom zdát. Prodejny řetězců holt objednávají zboží pro své zákazníky stále dokonaleji s cílem prodat za plnou cenu úplně vše. A já jsem jako konzument na opačné straně barikády…

O šanci na štěstí se dá podělit

Přesto mým nitrem projížděla vánoční atmosféra. Dokonce jsem se v trafice nechal ukolébat vidinou na výhru a objednal si dva losy. Pak jsem si řekl, že nemusím být tak marnotratný a jeden jsem nechal prodavači, který se díval na hodinky, doufajíc, že ručičky časomíry posune vpřed: „Jé, to se mně ještě nikdy nestalo. Všechno nejlepší,“ byl viditelně překvapený. Ani nevím, jestli vyhrál. Pokud mu spadne do klína miliónová výhra, třeba ho někdy potkám a dozvím se to od něj. Nebo také ne. Je to šance na štěstí, o kterou jsem se rozdělil a to bývá občas i osobní záležitostí obdarovaných.

Odpustit člověk může i chmatákovi

Štěstí je vlastně relativní věc. Když jsem v prodejně Asiatů, ve které bylo otevřeno déle než v prodejně řetězce, vybíral místo mandarinek alespoň nějaký pomeranč, štěstí se usmálo i na mě. Přilípla se na mě jakásí ženština a přes moje rameno si vybírala hezčí pomeranče než já. A najednou jsem její ruku ucítil ve své pravé kapse. Pustil jsem vybraný citrus a chytnul ji za zápěstí: „Tam mám jen klíče od auta, peněženku mám v druhé,“ poučil jsem ji. „Jé, promiňte,“ hlesla, aniž by se začervenala. „To je v pořádku,“ nemusel jsem ji ani uklidňovat: „Jsou přece Vánoce,“ mávl jsem v duchu nad jejím prohřeškem rukou.

Zbytek dne už byl klasický. Moderní kuchyně mojí sestry, kde jsem místo kapra slupnul lososa s bramborem a po jídle došlo na dárky. I kdybych však od Ježíška už ten den nedostal nic, byl bych spokojený.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz