Článek
Prvně jsem si vše vyzkoušel kdesi v Bangkoku. Chtěl jsem přivézt kolegovi z práce, který hrál sálovou kopanou, kousek dresu, který jsem zahlédl na tržišti. Jen jsem byl zaražený cenovkou.
Důležitá je oboustranná spokojenost
Na ní bylo napsáno 400. Dát za trenýrky čtyři stovky se mně prostě zdálo moc. Nesměle jsem tedy směrem k prodejci zašeptal cifru o polovičku menší. Málem se mně vysmál! Hned přišel s kupou argumentů, že prodat může nejméně za 350.
Trval jsem na svém a rozhodl se, že odejdu, protože to není diskuse, ale diktát. Více jak dvě stovky se mně zdálo prostě moc. Když obchodník viděl můj zarytý postoj, zkusil ještě své zboží nabídnout za 300.
Anketa
To už mně přišlo jako férová cena, a tak jsem zašmátral v kapse svých kalhot a vysolil na prkno, co chtěl. Nechal jsem si kousek dresu zabalit, v duši se mně rozhostil pocit vítězství a spokojeně jsem odcházel.
Dvakrát měř, jednou řež
O pár set metrů vedle jsem v jiném stánku viděl tu samou oděvní součástku s cenovkou 150. Vždy při smlouvání si pak na tento svůj zážitek z Thajska vzpomenu. Je pro mě zpětně odstrašujícím příkladem mé důvěřivosti!
Když jsem se během dneška blížil ke Starému městu v Jeruzalémě, byl jsem připravený na cokoliv. Zatím volnou procházkou, nic nekupovat, to nechám na zítřek. Jen se porozhlédnout!
Hned za vstupní branou obyčejný vozík s pečivem. Bez cenovek. Koupit něco nebo ne? Chuť, poháněná hladem, rozhodla. Za bulku jsem vypláznul 10 šekelů, což je v přepočtu skoro 60 korun. No, musím si dávat pozor, abych dostál svému umu!
Skoro polovina za jídlo dolů
Když jsem se smlouváním v Asii začínal poprvé, to bylo před více jak 20 lety a 1 baht měl kurz asi 5 korun. 1 šekel se dnes pohybuje kolem 6 korun. Jako orientační měřítko jsem se rozhodl vzít si tuzemské ceny. Nikde nehodlám utrácet více než v Čechách.
Zkušenosti mně totiž říkají, že kilo brambor se dá vypěstovat v různých částech světa za podobnou cenu. Rozdíly podle mě způsobují pouze představy o tom, jaká je cena práce, ale ta se mně zdá ohodnocena podobně jako všude na světě.
Káva s croissantem mě zaujme u jedné, muslimské mikrorestaurace za sympatických 12 šekelů. To bych dal na Václaváků také, běží mně v hlavě kalkulačka. Croissant není, a tak se nechávám zlákat fotografií salátu. Pro jistotu se ptám, na kolik přijde, abych se nedivil při placení. 55. To mně přijde jako moc, a tak kroutím hlavou, že ten si nedám.
Dávám se do řeči s majitelem restaurace a ukazuju mu, jaké články sem tam publikuji na portálu Seznam Medium. Zaujatě kývá hlavou. Využívám tedy okamžiku a navrhuji, že si dám menší porci, ale za 35 šekelů. Podobnou sumu bych nejspíš v nějaké dražší české putyce také nechal. Je dobrý a o menší porci určitě nejde. Shodli jsme se na ceně, oba jsme spokojení.
