Článek
Kdy jste v průběhu vzdělávání začal vnímat svoji odlišnost?
Upřímně řečeno, nikdy jsem žádnou odlišnost nevnímal. Občas jsem měl chuť s učiteli na základní, střední či vysoké škole polemizovat, ale obvykle jsem to neudělal. Přišlo mi to nedůležité a nepodstatné, a taky do jisté míry za ztrátu času.
Jakým způsobem jste zapadl do školního kolektivu? Byl jste jedničkář, šprt nebo naopak outsider třídy?
Rozhodně jsem nepatřil mezi nejlepší žáky ve třídě, byl jsem v průměru jedničkář až dvojkař, ale na vyznamenání jsem obvykle dosáhl. Ale nebyl jsem ani premiant ani šprt, ani outsider, více než škola mě zajímal sport.
Vzpomenete si, jestli s Vámi pedagogové pracovali odlišným způsobem než s jinými?
Pedagogové se mnou nikdy nepracovali nějakým speciálním způsobem. Myslím, že mne považovali spíše za tichého a nepříliš výrazného žáka, pokud jde o vzdělávání, určitě výraznějšího pak, když mne viděli na sportovištích, nebo když jsem hrál na kytaru a zpíval v hudebních skupinách.
Anketa
A doma? Jak se géniovi žije v rodině průměrných?
Děkuji za výraz génius, ale géniem opravdu nejsem. Pracovně i sociálně nijak nevybočuji ze společnosti, pokud jde o moji rodinu, má žena i mé děti mne v mnohém převyšují. Mimo práci ve školách se věnuji malování a psaní knih, a to mi ke spokojenému životu naprosto stačí.
Poměrně brzy po revoluci jste si vybral ke svým aktivitám školství. Co Vás na něm lákalo a láká?
Považuji se ve školství za nadšence, pro kterého je pedagogika čirá radost. Rád přednáším na střední škole i na univerzitách, rád se věnuji studentům na zahraničních stážích, rád vymýšlím a hledám cesty k tomu, abych mohl předávat nebo zprostředkovat vzdělání pro lidi, kteří po vzdělání touží. Měl jsem to štěstí, že jsem našel ve svém povolání štěstí a náplň života. Vlastně pedagogiku nepovažuji za skutečné povolání, je to můj koníček. A dokud budu mentálně a fyzicky stíhat, budu rád za každý den, kdy se budu moci svým studentům věnovat.
Na první pohled se zdá, že se Vám daří ve všem. Jak trávíte svůj volný čas? Nemáte obavy z vyhoření?
Díky své povaze jsem se nikdy v životě nenudil. Vlastně si nedokážu představit konkrétní obsah slova nuda. Mám pořád nutkavou potřebu něco dělat, a díky tomu se mi slévá volný a pracovní čas v jedno. Ale každopádně moc rád cestuji po světě, těší mne práce na zahradě, péče o stádo ovcí, je mi radostí malovat obrazy a psát knihy, rád přednáším a sdílím své myšlenky se studenty. Tak vidíte. Co je pracovní čas a volný čas? Nedokážu to rozlišit. Z vyhoření strach nemám, myslím, že mi ho má povaha nedovolí. Jako opravdu volný čas vnímám snad jen spánek.
Vaše vlastní děti už tolik rozumu nepobraly, nikdo z nich není členem Mensy. Jak se s tím vyrovnáváte?
Tady se mýlíte. Moje děti nikdy nebyly na testech IQ, tak se ani stát členy Mensy nemohly. Jak jsem už říkal, vidím, že mne v mnohém převyšují, všechny vystudovaly vysoké školy a určitě všechny mají vysoký intelekt. Nemají potřebu IQ řešit, jako ji nemám ani já, jen shodou okolností tři mí bývalí studenti před lety nafotili nějaké mé certifikáty a udělali rozhovor v novinách a od té doby se se mnou to mé IQ trochu veze.
Proč je vlastně Vaší doménou vzdělávání? Nemyslíte, že jde peníze vydělat jednodušším způsobem? Jak se díváte na populární kryptoměny typu Bitcoin? Máte v nich uloženo?
Víte, znovu musím říct, že vzdělávání je můj největší celoživotní koníček. S penězi nijak nesouvisí, peníze, které mám, mi k živobytí stačí a víc nepotřebuji. Jistě, školství není z hlediska ekonomického zlatým dolem, kdyby mi šlo o peníze, založím si kasino. A Bitcoin? Vůbec tuto měnu neřeším a nemám v ní uloženo vůbec nic. Obecně peníze neukládám, když nějaké vydělám, utrácím je téměř výhradně za věci spojené se svými školami.
Maluje, píše knihy, učí na střední škole, kterou založil a vzdělává pro Česko budoucí psychology. Současně z něj vyzařuje pokora a i když by levou rukou zastínil kteréhokoliv z Vševědů populární vědomostní soutěže, po slávě neprahne.
