Článek
Česko v současné době vězní více jak 40 tisíc osob. Někteří z nich zastávají ve svém běžném životě i roli rodiče. Jak prožívají čas výkonu trestu dospělých jejich děti?
Dítě v kriminále
Za velký přínos je v současné době považována možnost mít ve vězení vedle sebe i nezletilého potomka. Tato „výsada“ patří zejména matkám s dětmi do tří let věku, aby nedošlo k narušení jejich citové vazby.
Jednou ze stěžejních podmínek této společenské blahosklonnosti je to, že matka o dítě před nástupem do výkonu trestu řádně pečovala a že po propuštění má vytvořeno takové zázemí, aby o něj mohla dále pečovat. Nejde tak zpravidla o typické recidivistky, ale maminky, které pykají za méně závažnou trestnou činnost nebo mají za sebou neúmyslný skutek.
Je beze sporu výhodou, že dítě do tří let věku příliš nevnímá, co se kolem něj děje, do paměti se mu vkládají pouze podněty, kterým nerozumí a nepřemýšlí nad nimi.
Pěstoun situaci vysvětlí
Komplikovanější je situace u dětí starších, kteří se ocitnou v citovém vakuu. Jsou nevinné, ale přesto nějakým způsobem pykají.
Rády by byly na své rodiče hrdí jako ostatní jejich vrstevníci, ale to být nemohou, protože okolí aktivity jejich rodičů ocenilo nepodmíněným trestem odnětí svobody, o jehož realitě, formě a způsobu děti nemusí mít ani představu!
Dítě se tak zpravidla ocitá v institutu náhradní rodinné péče, starají se o něj profesionální pěstouni. Jejich povinností je dítě přiměřeným způsobem o situaci informovat a dbát na udržování kontaktu s vězněným rodičem. Ten může být v podobě dopisů nebo občasných balíčků. Možná je i návštěva ve vězení, která nyní bývají vybavena i dětskými koutky.
Pěstounům jsou k dispozici pracovníci sociálně právní ochrany dětí na úřadech v místě jejich trvalého pobytu. Je pak na rodiči dítěte, jak mu vše vysvětlí po svém propuštění z výkonu trestu.
Falešná slova lásky
Kromě popsaných situací může v životě dítěte nastat situace, kdy je počato nezodpovědnými jedinci, kteří jsou ve výkonu trestu oba. Stává se to zejména u osob závislých na omamně psychotropních látkách.
Výjimkou, bohužel, není ani situace, kdy se rodiče cyklicky do výkonu trestu vrací. Dítě je v péči pěstouna, není prostor pro vytvoření žádného citového pouta s biologickými rodiči, protože ačkoliv od nich z vězení chodí srdceryvné dopisy plné nakreslených srdíček a láskyplných slov, na svobodě „skutek – utek“ a oni se vrátí ke svému závislostnímu chování. Neprojevují tak zájem absolutně žádný. Podobné situace se mohou opakovat vícekrát za sebou.
Pěstouni i celý systém jsou však přesto povinny vzájemný kontakt udržet, i když je vícekrát ověřeno, že jde o marnou situaci. Otázkou tedy zůstává, je-li vůbec v zájmu dítěte takto svého rodiče podporovat…
Dítě si totiž do dospělosti může odnést traumatizující zážitky, narušenou psychiku. Možná by stálo za úvahu, aby orgány sociálně právní ochrany dětí bylo zváženo omezení rodičovské zodpovědnosti u těchto tragických případů. Děti mají právo prožít dětství bez problémů.
Zdroje:
