Článek
Přesto jsou v životě člověka situace, kdy se etiketa může krčit v rohu a potřebný může doufat, že nenarazí na mravokárce. Nechtěl bych včera před zavírací dobou potkat u vstupu na záchod Ladislava Špačka!
Přednost na záchodech určují orgány
Podle společenských pravidel je to jasné. Do dveří restaurace vchází první muž. Ženy oceňují galantnost a šarm. Pokud jdou dva muži stejným směrem, otevírá křídlo dveří mladší staršímu, podřízený nadřízenému.
Výjimka nastává, jde-li o typicky dámské prostředí. Jako první vchází žena do prodejen s oděvy nebo cukráren, které bývají většinou doménou něžnějšího pohlaví. Jsou-li odlišnosti v rámci měnících se genderů během vývoje člověka, to opravdu nevím.
Anketa
Vzpomínám si jen na slova PaedDr. Karla Kostky, který se tématu okrajově věnuje jako ředitel střední školy pozorováním chování jednotlivců ve skupině: „Když jezdíme na lyžařské zájezdy a stavíme se na benzínové pumpě, většinou ve třídě zněžňující se chlapci rychle přeběhnou do fronty, ve které to rychleji utíká a rádi zavzpomínají na orgány, které jim byly přírodou naděleny.“
Důležité je i hledisko potřebnosti
Ženy mají vždy přednost při nástupu do dopravních prostředků. Muži mohou podržet dveře, nést objemné zavazadlo, ale nehrnou se do otevřených dveří jako první, říká pravidlo. To se však často smývá v dopravních špičkách, kde jeden vráží do druhého a snaží se urvat co nejvíce místa sám pro sebe stylem padni komu padni.
Dá se to vyložit jako jedna z mezních situací, kterou však v současnosti často zneužívají v dopravních prostředcích lidé napříč generacemi. Dříve platívalo, že staršímu je automaticky mladším uvolněno místo k sezení. Díky rozšíření dotykových telefonních přístrojů začínají být starší a potřebnější přehlíženi. Většina cestujících roluje svůj obsah po displejích jakoby se nechumelilo!
Jde-li o pohyb mezi dveřmi, zpravidla chůzi, platí všeobecně bez rozdílu pohlaví, že přednost má ten, který právě vychází.
Jakákoliv pravidla jsou minimem morálky. Platí to o zákonech, které nemusí být jen v písemné formě, ale dědit se mohou i z generace na generaci. Pozitivistické právní přístupy však hovoří o pomoci bližnímu v nouzi. Neměla by se společnost v tomto směru zamyslet i nad právem přednosti ve dveřích při spěchu na záchod? Někde se to totiž již automaticky děje.
Jak by si poradil Ladislav Špaček coby mistr etikety, napadlo mě, když jsem včera s úlevou vydechl, že mě pán, který měl mít podle etikety právo opustit prostor určený pro vyměšování, vpustil dovnitř dříve. Možná se mně vše zračilo ve tváři, nevím, odkud správně tipnul moji potřebnost. Nemusel jsem mu tak v rychlosti říci: „Promiňte, pospíchám!“
