Článek
To jsem o něm ještě nic nevěděl. Prizmatem očima žáka základní školy jsem ho neuměl dát do škatulky. Ovšem historii vyprávěl skvěle!
Ze základky do Akademie věd
Díky němu jsem začal mít rád II. světovou válku a vůbec nic se nedozvěděl o Poučení z krizového vývoje v roce 1968: „Přečtěte si všechno v učebnici, tam je vše podrobně popsáno,“ řekl nám ke čtyřem stránkám v knize a hned nás uklidnil: „Zkoušet z toho nikoho nebudu.“
Díky jeho poutavému vyprávění jsem přišel na kloub i tomu, co je to sociologie. To tedy o trochu později, po roce 1989, když jsem se někde dočetl, že docent Pecka získal od prezidenta republiky jmenovací dekret do akademické hodnosti profesora.
Sociologie v jeho pojetí byla věda o společnosti, popisující stav života, ve kterém se nalézáme. Ze základní školy odešel, v tělocvičně nechal míč, vrátil se do Sociologického ústavu Akademie věd, kde kdysi pracoval.
Stal se spouštěčem
Když jsem studoval první vysokou školu, obor Sociální práce na Univerzitě Hradec Králové, vzpomněl jsem si na něj. Měl jsem napsat svoji první seminární práci, a tak jsem ho požádal o konzultaci: „Vybral jsi si zajímavé téma, Honzo, jen tak dál,“dozvěděl jsem se a byl jsem nadšený, že mě nebrzdil, ale odšpuntoval ve mně zájem o zkoumání hloubky problémů.
V mém případě však nešlo o sociologii, ale o podstatu člověka. Studium jsem dále směřoval a směřuji k poznání procesů a pochodů, spojených s jednotlivcem a jeho životem, absolvoval jsem tedy ještě Speciální pedagogiku, Sociální a masovou komunikaci a dokončuji Psychologii.
V každém případě však mohu říci, že pan učitel Emanuel Pecka byl jedním z prvních spouštěčů, díky kterému jsem nalezl ve vzdělávání zálibu.
Založil školu v Budějovicích
Členství v KSČ ukončil v roce 1970 kvůli nesouhlasu se vstupem vojsk. Na pracovišti měl zákaz publikační činnosti a byl dán do dispozice. Čas tedy trávil po neuvěřitelnou dobu 5 let doma u telefonu.
V roce 1977 se rozhodl nepodepsat Antichartu. A jako namydlený blesk letěl z práce na dlažbu. Štěstí se na něj usmálo až na Základní škole v Praze 4, kterou jsem tehdy navštěvoval, hledal se tělocvikář. V roce 1988, kdy už nedaleko bujela perestrojka, se mohl vrátit do Akademie věd.
Po roce 1989 chvilku přednášel na Vysoké škole ekonomické, kde se stal zástupcem vedoucího katedry politologie. Později stál při zrodu Vysoké školy evropských a regionálních studií v Českých Budějovicích, jejímž byl prvním rektorem. Do důchodu šel v roce 2000.
Člověk nikdy neví, kdy a kde koho potká. Jsem rád, že jsem se díky prof. Emanuelu Peckovi vydal na cestu poznávání.
