Článek
Je skupina pacientů s těžším průběhem deprese, kterým bohužel nepostačuje k návratu do normálu ani tableta z lékárny. Jsou imunní. Je těžké nalézt vhodný mechanismus, který by jim od chorobných příznaků ulevil.
Kdo se bojí, nesmí do lesa
Nastupuje tedy elektroléčba. Její účinnost zejména u těžkých depresí je na velmi vysoké úrovni. Pověst, která se s ní táhne, je dnes na hony vzdálena realitě. Zákrok probíhá za velmi humánních podmínek a po něm si dokonce pacienti ještě mohou bez problémů dospat!
Moderní zdravotnická zařízení jsou vybavena za tímto účelem samostatnými relaxačními místnostmi, kterým se říká dospávárny. Zpravidla sousedí s prostorem, ve kterém k zákroku dochází. Přítomen je nejen psychiatr, ale i anesteziolog, kardiolog a pomocný zdravotnický personál.
Během celé operace, jež však vlastně operací není, protože nedochází k práci se skalpelem, dokonce vůbec nic nebolí, protože probíhá až po ověření účinnosti podaného anestetika. Po něm už jde vše ráz na ráz, přijde několik elektromikrovýbojů, které způsobí lehký epileptický záchvat.
Terapie se opakuje, účinná bývá od v pořadí třetího zákroku, ale někdy jich je potřeba i 10–12. Nežádoucí účinky jsou minimální, jde zpravidla o lehkou bolest hlavy, která však poměrně rychle odezní.
Pozitiva převažují
O úspěšné léčbě se hovoří proto, že až v 90 % případů se dostaví pozitivní účinek, což je hodnota, která je velmi vysoká.
V Česku se léčebná metoda elektrošoků provádí již od roku 1942, je tedy dostatečně prozkoumána tak, aby se o ní dalo hovořit jako o bezpečné formě zákroku v psychiatrii.
Během silných depresivních stavů může dojít u pacientů i ke zkratovitému jednání, které může vyústit v pokus o sebevraždu nebo i její dokončenou verzi.
Dá se tedy konstatovat, že léčba pomocí elektrošoků zachraňuje životy lidí a v drtivé většině případů je dovede do slova a do písmene odehnat hrobníkovi z lopaty. Z tohoto důvodu se používá celosvětově a ročně ji podstoupí až milión pacientů.
Své pozitivní účinky má nejen v případě depresí, ale úlevu může přinést i v případě schizofrenie.
A že elektrošoky způsobí bolest jako ve filmu Miloše Formana Přelet nad kukaččím hnízdem, kde pacient v podání herce Jacka Nicholsona trpěl? Film je film - zrovna tato scéna neměla s realitou nic společného. Ve filmovém podání nešlo o léčebný zákrok, ale o akt osobní msty za chování, které nebylo v očích personálu prostě konvenční.
O svém životě rozhoduje každý pacient sám a je jen na něm, jestli zákrok, opředený mnoha zbytečnými mýty, podstoupí, nebo ne. Jeden z mých známých, který je diagnostikován bipolární afektivní poruchou, si však elektroléčbu velmi pochvaluje a ve chvíli, kdy na něj přijdou chmury v podobě těžkých depresí, řekl bych, že se i na něj těší. „Na mě to zabírá a jsem rád, když je lékař předepíše,“ říká o elektrošocích lakonicky.
