Článek
Dvojí ceny, jedny pro turisty, druhé pro tuzemce. Tak vypadá smutná tvář přívětivých měst po celém světě. Kdo se nechá lapit, je oškubán jako čerstvě vykrmená husička!
Samostatní turisté v ohrožení
Jediná obrana proti těmto manýrům je dokonalá informovanost. Kdo vyjíždí s cestovní kanceláří, má tak trochu jistotu. Může se na běžné místní zvyklosti zeptat delegáta, který je na místě připravený vyřešit jakýkoliv problém.
Anketa
Pokud se tedy nezaplete s místními pofidérními skupinkami těch, kteří si chtějí na turistech namastit kapsu. Záleží pak na tom, co kdo je ochoten investovat. Někteří tak ze zásady nejezdí na okruhy po památkách s turistickými agenturami.
Díky rozvoji moderních technologií jsem však cestovky vyškrtl ze svého nezbytného balíčku využívaných služeb. Jsem sice poměrně střídmým počítačově gramotným jedincem, ale letenku a hotel si díky vyhledávacím portálům umím najít, objednat a zacvakat sám. Spoléhat se tak mohu jen a jen na sebe.
Paniku může rozehnat poznání
Tak pravidelně jezdím do okolních zemích, po Česku, byl jsem však již na Blízkém východě a nyní jsem si odskočil do Izraele. Hltám jen jedním okem totiž narativy šířené moderními médii, nechávám si k nim rezervu.
Co nevidím na vlastní oči, tomu příliš moc nevěřím. Nejlepší je podívat se, co se kde děje osobně a pak si utvořit obrázek. Mezi podezřívavé nepatřím, hodně lidem důvěřuji, ale vím, že každý máme své mouchy.
Opravdu se lidé mohou bát přijet jen kvůli tomu, že se na sever země sem tam snese raketa nebo nepřátelský dron a někdy způsobí škodu na majetku nebo zdraví? Vždyť se stačí podívat na statistické údaje a člověk zjistí, že daleko nebezpečnější je jízda autem městem, ve kterém to člověk zná jako své boty!
Kdyby šlo prodat místo na stání…
Turismus je v ohrožení i v Česku. Na předcovidové hodnoty se doposud počty návštěvníků nedostal. Na vině jsou představy Američanů nebo obyvatel Asie, že nedaleko Prahy se válčí a lidé umírají, protože bydlí nedaleko frontové linie.
Dal jsem si tedy trochu více času a našel si pro letošní dovolenkový odskok Izrael. Zemi, která je s pověstí, jež se šíří o Česku, zasažena skoro stejně. Vlastně jen s tím rozdílem, že v dovolenkových destinacích je turisticky přívětivější počasí a má moře.
Už při nástupu do letadla jsem byl překvapený, že nejde o prázdný stroj, jak by se dalo očekávat, ale do posledního místečka zaplněný prostor. Hlava na hlavě! Nejen turisté, kteří se vrací domů, ale i odpočinkově naladění pasažéři. Pokud by se prodávala místa na stání, věřím, že i ta by se prodala!
Jediným nebezpečím po přistání na Ben Gurionově letišti v Tel Avivu tak jsou černí taxikáři. Ti prý dokáží natáhnout cenu, že se až panenky v očích protáčejí! Kdo to ví, stoupne si do fronty a v klidu počká na registrovaného přepravce. Byla sice sobota, kdy se nepracuje, ale odjížděl jsem po půl hodině trpělivého čekání do vysněného hotelu. Pohoda, ne?
