Článek
Široké diskuse zažívalo Česko v roce 2016, kdy se Zákon o prodejní době projednával. Přijdou prodejní řetězce na buben, když budou mít pár dní v roce zavřeno? Kde kdo si to mohl myslet, když v médiích četl úpění jejich zástupců, že se pomalu vracíme k pouličním tržištím, protože stát připraví o zisky prodejní řetězce, které nebudou mít na nájem a budou muset propouštět.
K zákazu se vyjadřoval každý
Vypadalo to, že mezi najatými mediálními agenturami vypukl bratrovražedný boj, když člověk otevřel internet na domácím PC nebo tištěné vydání novin. Jedna strana se snažila očernit druhou, dokonce i prodavačky líčily, jak bez práce neuživí své děti.
No a přestože seznam státních svátků mají i děti na základních školách v malíčku a jen málokteré se v jejich recitaci během testu v občanské výchově mýlí, návrh právní normy se jako sněhová koule valil zákonodárným procesem.
Někteří poslanci se rozhodli poprvé promluvit. Člověk se až divil, kdo je vlastně poslanec nebo senátor, jak se každý vyjadřoval. Levice říkala, že to řetězce unesou a pravice líčila, jak levice nemyslí na lidi a chce je připravit o práci.
Zákon pro občana „o nás – bez nás“
Byl jsem tehdy v Rakousku na služební cestě a všímal si, jaký tam je v neděli klid. Všude zavřeno. Žádných matek s nataženou rukou před úmrtím bídou jsem si nevšiml.
Vlastně jen z Německa mně volala známá, původem z Česka, která říkala, že nechápe, o čem je řeč, když sleduje internetové zprávy, a tak jsem jí zasvěcoval. Hned řekla, že půjde o krok zpět, protože v Německu je také v neděli zavřeno a ona si nemůže vůbec nic koupit!
Mně to bylo jedno a čekal jsem, jak projednávání právní normy dopadne. Jako občan stejně nic moc nezmohu, přijímání zákonů je procesem, který de facto člověka nepotřebuje.
Chybička se vloudila…
Tak jsem si jen představoval, jak inspektoři České obchodní inspekce kupují svinovací metry a fasují kalkulačky, aby časem mohlo dojít přeměření prodejní plochy a pokud je nějaká větší jak 200 metrů čtverečních a prodejce by tam prodával, jak mu vysolí pokutu, až zčerná.
Je třeba pro uvedení na správnou míru dodat, že takový inspektor možná ani není, protože žádného neznám. To jen má fantazie si představuje zasmušilé muže v šedých balónových pláštích a dámy s drdolem na hlavě, kteří se prostě jednou za čas ocitnou v krámu. No a tam se prokáží služebním odznakem a odhalují nepravosti.
Zákonná norma byla přijata. Připravovalo ji na základě politické objednávky x úředníků, 200 poslanců ji pročetlo a většina zvedla ruku. 81 senátorů překontrolovalo, tehdejší prezident podepsal. No a pak si někdo všiml, že ve výčtu svátků některé dny nejsou uvedeny? „Není jasné, proč tomu tak není,“ řekl tehdejší místopředseda Senátu Jaroslav Kubera, který vedl kroužek svých kolegů se stížností až k Ústavnímu soudu!
Nikdo z prodavačů a prodavaček o práci kvůli těm pár dnům nepřišel. Obchod propouští až nyní, kdy si uvědomuje, že náklady na samoobslužnou kasu za milión se při hrubé mzdě pokladní 30 tisíc měsíčně vrátí za dva roky, zákazníci ji mají možná raději než pokladní živou a nebere si nikdy ani den dovolené. A že státní svátky v právní normě chybí? Podle mého názoru: obyčejný šlendrián. Letos tedy přeji všem koupěchtivým úspěšné nakupování.
