Článek
Přestože už příbuzní neshání kočáry, aby se s ostatky projelo městem nebo vsí jako u světských, obecné zvyklosti platí. Mezi zcela triviální se dá na první místo zařadit tvorba parte. I tento jednoduchý úkon však může přinést rozkol v rodině na dlouhá léta!
Na parte neměla být ani pravnučka (2)
Osobní situace je u různých lidí odlišná. Mně minulý týden zemřela teta. Mezi třemi dětmi, bratrem a dvěma sestrami, nastalo lehoučké dusno. Každý vidí realitu života jinak a odlišně by tak k tvorbě parte přistupoval.
Šedesátiletý „chlapec“ jako nejstarší syn, má tři potomky. Nejstaršího (40), na kterého by nejraději zapomněl a pak dvě mladší holky (35, 32). S maminkou nejstaršího se nestýká, ale dobře vychází s maminkou děvčat, i když sám má už další partnerský vztah. Asi je založením tak trochu proutník, ale je to jeho věc.
Jeho prvorozený syn už má také dceru. Občas za svojí babičkou došel a byl rád, když z ní vydyndal nějakou kačku. To otci vadilo, a tak projevil názor, že na parte by se mezi vnoučaty neměl on a mezi pravnoučaty ani jeho dcera (2) objevit.
Senioři si váží drobných pozorností
Jako první se však o úmrtí maminky dozvěděla jedna z dvojice sester, která tak začala organizovat poslední rozloučení. No a na parte, neznajíc myšlenkové pochody svého sourozence, napsala jak křestní jméno jeho syna, tak vnučky. Prostě jí nenapadlo, že by se na ni jako na dvouletou cácorku mohl bratr dívat skrz prsty…
Jejich vztahy se tak ocitají na bodu mrazu, aniž by ještě došlo ke zpopelnění těla zesnulé! Přemýšlel jsem, co si vezmu na pohřeb, když jsem se smutnou zprávu dozvěděl a na tetu si zavzpomínal. Bylo jí 81, což považuji za slušný věk, a i když si prý příbuzné v posledních dnech trochu pletla, já jsem ji v tomto stavu nezažil, protože jsem u ní byl na návštěvě asi před dvěma lety.
Anketa
Stařecké neduhy nastupují rychle, pozoroval jsem jedním okem podle vyprávění její dcery. Ta za ní mířila do domova pro seniory každý víkend a byla ráda, když jí na vozíku vyvezla po vsi třeba na zmrzlinu. Radost jí dokonce udělala fotografie, kterou dostala z ústavní zahrady, kde si hrála s kočkou na klíně.
Poslední rozloučení být nemusí
Bratranec byl ve svých zastávkách úspornější. Přece jen jet za maminkou 50 km od svého bydliště, to stojí nejen čas, ale i peníze, říkal si možná. Sám se řadí nejspíš mezi potřebné. Má mikrostavební firmu, a tak zakázky shání, kde se dá. Přitom loni měl poměrně velkou právě od své maminky…
„Až na tom bude babička lépe, jistě bude ráda jezdit na chatu, tak jí musím dát do kupy,“ napadlo ho a z maminčina účtu postupně odteklo na rekonstrukci chajdy několik miliónů. Podle předběžného přání maminky by to měl být právě on, komu rekreační objekt připadne. Lépe na tom bohužel nebude.
Pohřeb nebo rozloučení v kruhu rodinném? „Na chatě to nejde, ještě není pořádně hotovo,“ dozvěděla se sestřenice a podobná situace je i v řadové vilce, kterou teta obývala. Jak předčasné bylo mé uvažování o smutečních svršcích na návštěvu posledního rozloučení… Funus prostě nebude!
Dary přízeň nepřináší
Parte není žádným úředním dokumentem, ale pouhým oznámením o konci života. Adresováno je jako obecné sdělení příbuzným a známým. Vyškrtávání jmen z jeho obsahu je spíš klukovinou a naschválem, i když podle mého názoru úplně zbytečným. Sám bych žádný výběr nedělal, snad s výjimkou vynechání akademických titulů. Kolikrát stačí Syn s rodinou než MUDr., PUDr., HUDr. či kdo ví co ještě… Nejde o výkladní skříň!
Sourozence nyní čeká dědické řízení. Teta byla řadová milionářka, která každému ráda pomohla. Když dojezdilo auto, dostalo ho některé z dětí. Její syn tak přišel k oři za 350 tisíc zdarma, jedna ze sester si vzala vůz za 150 tisíc a na svolavatelku pohřbu kdysi maminka převedla ojetinu za 20 000. Nikdo si nikdy nestěžoval, všem dárky od ní přináší radost do dneška.
Možná se sejdeme na chalupě mých rodičů, teta byla sestrou maminky. Tedy jen část rodiny. Zavzpomínáme při svíčce. Jak se kdo rozhodne se svými rodiči rozloučit, je jeho věc a nám nepřísluší jim do toho mluvit. Přijede možná sestřenice, která zařizuje zpopelnění a uložení urny do hrobu. Tetin syn nemá čas, pospíchá na dovolenou a druhá sestřenka na tom není zdravotně nejlépe.
Informace z prostředí kremačního byznysu jsou běžně dostupné. V Česku klesá počet klasických pohřbů, upřednostňováno je zpopelnění a uložení urny do hrobu. No a když přemýšlím nad tím, co mám za možnost sledovat v širší famílii, jsem rád, že jsem se již před pár lety rozhodl věnovat své tělo k vědeckým účelům Lékařské fakultě v Ostravě.
Zdroj:
