Článek
Dostávají se denodenně do krizových situací. Neuropsychická zátěž úředníků na přepážkách jede na plné obrátky. Jsou hromosvodem mezi občanem žadonícím o pomoc a systémem, který je nastaven.
Člověka mohou nahradit systémy
Když si dnešní čtyřicátník za pár let půjde požádat o důchod, marně bude nejspíš vysvětlovat úřednici za neprůstřelným sklem, že vláda v roce 2020 říkala, že stropem pro odchod do důchodu bude hranice 65 let.
Setkat se bude moci na České správě sociálního zabezpečení s tymolínovým úsměvem, který mu vysvětlí realitu: „To změnil návrh pana ministra Jurečky před čtvrt stoletím, ještě musíte pracovat,“ dozví se.
Anketa
V další frontě na Úřadu práce se nejspíš dozví: „Vaše kvalifikace byla konkurenceschopná před 20 lety naposledy, nyní se využívá umělá inteligence nebo robotické systémy,“ pak půjde domů.
Pomocník bere více než specialista
Tohoto průvodce dnes mohou dělat čerství absolventi na pozicích referentů, kteří jsou zařazeni do 9. platové třídy podle tabulek, platných pro zaměstnání ve státní správě. Jejich měsíční odměna pak startuje na 21 170,- korunách a může být po zkušební době vyšší!
Nebo také nemusí. Služební hodnocení píše přímý nadřízený, a pokud mu pracovník nepadne do oka, může se člověk třeba rozkrájet, ale nikdy na osobní ohodnocení nedosáhne. První měsíc to člověk chápe, po druhém měsíci se diví, třetí měsíc může začít přemýšlet o odchodu jinam, po získání praxe pak opravdu jinam odejít.
21 170 hrubého představuje totiž 18 830 korun čistého a tím stát prostě těžko někoho oslní. Jde vlastně o necelých 118 korun na ruku za hodinu. A na pomocných obchodních pozicích v supermarketech nabízí až 175 Kč na hodinu při práci na částečný úvazek! K tomu se nemusí příliš ohlížet ani na korektnost při jednání se zákazníkem, stačí strčit do regálu správně nějaký ten kompot, aby kupujícího trknul do očí a je vystaráno.
Mzda by měla motivovat
V rámci otevřeného přístupu se nyní začíná ve světě ukazovat jako zajímavý trend zveřejňování platů z práce. Začalo se s tím v Německu. Kdo chce, může svoji odměnu odtajnit a ukázat, kolik právě on si vydělá.
Jde o zajímavý trend, který může rozpohybovat odměny nejen v soukromém sektoru, ale i ve veřejné a státní správě nejen v Německu, ale i v Čechách. Kdo x let chodil do školy, aby získal kvalifikaci, ochudil svoji peněženku o mraky peněz a vzdělání by se mu mělo vyplatit. Více než točení zmrzliny u stroje během letních prázdnin. Do práce se pak bude více těšit a jak každý ví, jen spokojený zaměstnanec kdekoliv odvádí svoji práci na kvalitní úrovni, přichází s iniciativními nápady a věci posouvá vpřed!
Kdysi jsem začínal spolu se svojí sestřenicí, která je dnes ředitelkou jedné z nymburských základních škol, jako metař. Chodili jsme do práce v sobotu nebo v neděli a byli rádi, že si ke kapesnému přivyděláme. Rád na tu dobu vzpomínám, byl jsem v pohybu a na čerstvém vzduchu. Ovšem šlo o dobu, kdy odměna metaře a mzda úředníka byla opravdu rozdílná, úřednictvo bralo víc. Proto jsem napnul síly, zaťal zuby a ve školní lavici zůstal o nějaký ten pátek déle!
Dnes, kdy úředník na přepážce bere odměnu jako pomocná síla, nevím, jestli bych v sobě našel elán ke studiu. Veřejná správa by měla své zaměstnance spíše motivovat a ne jim ubírat na náladě! Benefity jsou totiž v porovnání se soukromým sektorem lehce překonatelné.
