Článek
O jednotě Evropské unii začínají v současné době mnozí velmi vážně pochybovat. Jsou státy, které proti agresorovi bojují podporou uprchlíků z napadené země. Češi, Němci, Poláci a mnozí další. Na „druhé“ straně břehu stojí Maďarsko nebo Slovensko.
Nejde o nic překvapivého, již dříve v historii se ukázalo, že jednota je iluzorní veličina. Přitom cílem každého je zachovat mír ve vzdálenějších místech. Bomby nebo záškodnické akce „u sebe“ mít nechci vůbec nikdo. Jde ovšem o chůzi po tenkém ledě!
Sankce a podpora nejsou nevyčerpatelné
Československo bylo na šachovnici zájmů světových velmocí popostrčeno díky nárokům Velkoněmecké říše v souvislosti se Sudety. Když se ustoupí Adolfu Hitlerovi v tomto případě, přece půjde o zachování míru celého kontinentu a on si nedovolí zaútočit dál!
Vladimír Putin získal do sféry svého vlivu Donbas a Krym v roce 2014. A v uvažování šlo v zásadě o stejnou logiku. Rusko dostane, co chtělo, a tak se uspokojí jeho velmocenské nároky. Nikdo moc neprotestoval, šlo přece o regionální půtky. Nikomu se zasahovat nechtělo.
Anketa
O tom, že šlo o chybu v úsudku, se svět přesvědčil před více jak dvěma lety. Drony útočící na Kyjev s hromadou vojáků v zádech překročily státní hranici Ukrajiny a došlo k invazi. Toho si svět nemohl nevšimnout, a tak zareagoval. Sankcemi a podporou. Jak se však budou bránit Ukrajinu podporující země, pokud dojde k vyčerpání jejich vlastních sil?
Iluze má svět za sebou
Bezpečnostní strategie se v současné době přehodnocují a aktivují všude, kam se oko podívá. Ruku v ruce s tím přirozeně klesá účinnost podpory napadené země. Řešením by mohl být mír. Nepůjde však jen o dočasný zastírací manévr k daleko razantnějšímu útoku agresora?
Rád bych, kdyby mě někdo přesvědčil, že slyším trávu růst, ale jak je vidět, vyloučit v životě nejde absolutně vůbec nic. Již zabydlení běženci se dnes svěřují i se svými pocity. Do poslední sekundy se každý z nich domníval, že k útoku nedojde. A šlo o chybu v úsudku…
Francie spolu s Velkou Británií 29. září 1938 při podpisu Mnichovské dohody došly k přesvědčení, že uchovávají mír pro Evropu a svět. Zabrání Sudet 1. října 1938 bylo přece jasným projevem vstřícnosti! Probuzení z iluze přišlo o necelý rok později, 1. září 1939 vypukla II. světová válka.
Podpora mise Viktora Orbána a jeho podpora slovenským premiérem Robertem Ficem může být stejným omylem jako se stala tehdejšímu britskému premiérovi Chamberleinovi a francouzskému Daladierovi. Hledání míru v kývnutí na postoupení části ukrajinského území Rusku může být jen vějičkou. Možná jsme již v období III. světové války, jen jsme si toho nevšimli… Zásada neústupnosti je právě proto dnes aktuální a strategická. Pokud se podá prst, utrhnou nám ruku.
